To krásné z posledních dní

5. dubna 2016 v 20:43 |  Zápisky deníkovské
Ani nevím, jestli jsem si skrze roli Kudykama tolik oblíbila Csongora Kassaie, nebo tomu bylo opačně. Je úžasný. V lyrikálu Kudykam i ve filmu Musíme si pomáhat. Ten film mi neskutečným způsobem připomíná Pelíšky a upřímně - hledám člověka, který se mnou bude sdílet tento názor, protože ve svém okolí ho zřejmě nenajdu.

Mám ráda takovou tu mi přisuzovanou vzdělanost. Když jsem o Vánocích rozbalila pod borovicí či co to bylo dárek ukrývající knížku Soudce z milosti, upřímně mě pobavilo, že zatímco chlapům se u nás knížky ze zásady nedávají (protože oni sami se snaží vzbudit dojem, že číst neumí, a proto je to naprosto zbytečný dárek), ženská část rodiny dostává romány plné lásky a růžové barvy. A já? Za dob komunismu zakázaný tajně samizdatem vydaný román řešící otázku trestu smrti, morálky a soudnictví. Tak proč ne.



Přála bych si velké brýle s tlustými obroučkami, abych tu vizáž intelektuálky mohla ještě podtrhnout. A budu učitelka. A rozhodně nebudu tvrdit, jak mám svou práci ráda, a pak házet po žácích svazek klíčů jako jeden nejmenovaný člověk, jehož arogance, nevychovanost a debilita jsou slovy nepopsatelné a rozumem nepochopitelné.

Na druhou stranu, když pominu tento exemplář, jsem nadšena z toho, jaké lidi v poslední době potkávám.

Předminulou neděli jsem se oficiálně seznámila se svým bratránkem. Každá návštěva mi vždycky položí dvě originální, vždy totožné otázky - co studuju a kam chci jít na vysokou, načež mě začne ignorovat a věnovat se jiným členům rodiny - těm upovídanějším, hlasitějším a celkově daleko sympatičtějším. Můj nově poznaný bratránek si mne ale vybral jako rovnocennou společnici na ty dva zajímavé dny, kdy u nás pobyl. Dostalo se mi tak obrovské cti být s naprosto úžasným člověkem a poznat ho víc, než kdokoli z mých blízkých. Jsem na to pyšná.

Pár dní potom jsem se dalšího člověka nenápadně snažila upozornit na to, že dlouho nenavštívil mé prarodiče a že je to mrzí. Dozvěděla jsem se, že zanedlouho se u nich objevil a hned za dveřmi pronesl krásně poetickou větu: "Zjevil se mi anděl a řekl mi, abych vás navštívil." Z tohoto sdělení se mi málem podlomila kolena.

V neděli jsem pak psala přijímačky na vysokou školu. Dopadly tragicky - s původní taktikou, že budu zaškrtávat jen ty odpovědi, u kterých jsem si stoprocentně jistá jejich správností, jsem si vystačila dvacet minut. Dalších čtyřicet jsem pak věnovala pohledům na učitele, který se vysmíval zadání testu, kteří ostatní zaujatě vyplňovali. Vlastně ne čtyřicet minut, protože jsem nepochopila sdělení: "Třídu za žádných okolností nesmíte opustit, než zkoušky oficiálně ukončím." a "Pokud třídu opustíte, už se nikdy nesmíte vrátit." Tak jsem chtěla vědět, co z toho platí.

Těmto neveselým přijímačkám ale předcházela vtipná část dopoledne, kdy jsem se ztratila ve Zlíně při hledání onoho gymnázia, kde měly být testy psány. Jen jsem si tak bloudila přesně těmi uličkami, kde je jeden baťovský domek stejný jako první i druhý i sedmnáctý i třicátý třetí. Vysvětlovat potom do telefonu, kde se zrovna nacházím, bylo docela složité. Vlastně bylo složité i zeptat se na cestu asi třicetiletého kluka, který se, když rozpoznal sílu mého smyslu pro zmatek a neorientaci, smutně omluvil, že by mě tam rád doprovodil, ale bohužel čeká na tramvaj. Mávla jsem rukou s tím, že se tam stejně nikdy nedostanu, sdělila jsem mu, že jsem ho ráda poznala a zvesela si odkráčela dál.

V mém milovaném městě jsem toho odpoledne potkala kluka, který bydlí v bývalé továrně posprejované graffity. Je to feťák s dredama, čímž si mě získal už před několika lety. Vždycky jsem ho znala jen od vidění a on teď ke mně přistoupil a popřál mi krásný den. Začali jsme si povídat, načež mi vzal ruku, políbil ji a prozradil své jméno. Pak mi dal ještě dvě pusy na líčka. Ten člověk - ztracený v drogách, ve světě i ve svém vlastním životě - se ke mně choval jako prvorepublikový gentleman. Krásné to bylo.

Plna nadšení jsem pokračovala v cestě po ulici, když se před jedním z malých domků objevil kluk, který pronesl: "Krásný úsměv." A tímto má radost ze skvělých lidí zdaleka nekončí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama