Leden 2016

Už ani v Bradavicích není bezpečno

26. ledna 2016 v 18:28 Slyšeno a zachyceno

H:
"Dneska se vůbec necítím ve své kůži, tak se zabalím do Kaččiné deky a budu se cítit jako v Kaččiné dece."
"Někdy jsme fakt moc, ale nikdy nejsme málo."
"Jak jsem mohla podepsat ten papír, že budu maturovat? Však já si neumím ani uvařit, tak jak můžu maturovat?"
"Nejlepší útok je sebeobrana."
"Táhni s celým tím tvým interpretuátorem!"
"Jak se mám poškrábat na oku, aniž bych si ho vydloubla?"
"Žijeme len raz, tak sa raz musíme zabít!"
"Srovnej si priority a podej mi tu vodku."
"Moje máma vždycky říkala: Život je jako bonboniéra. Když není co, tak si nic nedáš."
"Všude sú teroristi. Však už ani v Bradavicích není bezpečno."

Vánočně-novoroční apatie

1. ledna 2016 v 19:55 Zápisky deníkovské
Asi je mi to jedno. Asi určitě. Že propadám z matiky. Že propadám i z matematického semináře. Že jsme náš privátnický domov nabídly spolužačce a ona přistěhování se neodmítla, tudíž nás je v bytě pět. Že tam přespává i spolužák, se kterým jsme si skrytě už v prváku vyhlásili válku. Že už i ta naše dlouholetá válka šla stranou. Že čím víc je kolem mě lidí, tím více si připadám sama. Že se měsíce těším, až od kamaráda dostanu pro mě psanou pohádku, a pak ji nepřečtenou založím mezi dopisy. Že jím granátové jablko, přestože chutná jako rybíz a ten já nerada.