Prosinec 2015

Zápisky nedomazleného člověka

14. prosince 2015 v 18:19 Zápisky deníkovské
Včera jsem byla u babičky. Po chvíli tam přišel i můj tříletý bratránek v sukni a oznámil, že je princezna. Jako jediná z přítomných jsem neměla tendenci začít se rozčilovat, že je přeci kluk. Sedla jsem si na zem a zeptala se ho, jestli se budeme tulit. V tu chvíli mi doslova skočil do náruče, přitiskl se mi na hruď a malýma ručkama mě hladil po zádech.

Po obědě u nás byl Štěpán. Přestože si přišel půjčit bráškovy věci, které byly nečekaně uložené v bráškově autě, byla jsem za ním vyslána já. Štěpán mi věnoval pozdrav a už jsem zjistila, že se hlavou opírám o jeho trup a jeho ruce jsou obtočeny kolem mých zad.

Během mého pátečního stužkovacího večírku jsem dvakrát dobrovolně vycházela ten nenáviděný kopec, co se na něj vžycky sápeme s nekonečným množstvím nadávek kvůli tělocviku. Poprvé jsem se jen chtěla projít, podruhé jsem doprovázela Kiru. Můžete hádat, jakým způsobem jsme se loučily.