Prázdninová bilance

18. srpna 2015 v 14:37 |  Zápisky deníkovské
Vzdávám ignoraci kalendáře a začínám se postupně smiřovat s faktem, že se srpen blíží ke konci. Už se ani zoufale nehroutím z každého stupidního letáku s "nezbytnými" školními pomůckami a ještě stupidnějšími slogany: "Hurá do školy!" či "Škola volá!" Každý rok stejné. Chrrr...

Možná je čas na vytvoření zápisků toho, co si chci z těch dvou měsíců zapamatovat. Jenže ten popis nočního přespání v kapli uprostřed neznámého lesa prostě nejde popsat. Ani tu nesnesitelnou kosu, která se mě nad ránem zmocnila, protože jsem uvěřila tvrzení, že spacák hřeje jen tehdy, když se do něj zabalíte co nejméně oblečení. (Nehřeje!) Natož pocit, kdy mě ráno probudila nádherná tehdy neznámá písnička hraná na kytaru a zvolání: "Úsměv!" zpoza foťáku.


Pár dnů předtím jsem byla na večerní prohlídce nedalekého města. Mám ho ráda - stejně jako toho sympatického učitele češtiny a historie, který nás prováděl. On snad po celou dobu nezavřel pusu. Vlastně jednou ano, to když ke mně přišel, chytil mě za ruku a vedl ven z anonymního hloučku a já jen sklopila hlavu a zoufale fňukala: "Néé, já nechci." Nebral na to ohled, a když jsem si chtěla jen vrátit prstýnek, který mi kvůli jeho uchopení mé ruky sklouzával dolů, držel mě ještě pevněji.

Ten tanec, který mi vysvětloval, byl děsně složitý. Tudíž jsem v jeho polovině rezignovala na jakékoli pohyby nohou, zastavila se a razantně prohlásila, že to nemá systém. Usmál se, znovu mi neexistující systém zopakoval a pak už to relativně šlo. Když mě následně odváděl zpátky do davu, dostala jsem pusu na ruku a ujištění, že večer určitě přijde.

Nepřišel, a tak jsem se naučila trávit večery s vínem. Ten první skončil objetím a stýskáním si: "Já si připadám jak opilá," načež jsem byla ujištěna, že opilá jsem. Nebyla to pravda, i když mi pak tři dny bylo docela bídně. Bledě. Modře.

Při tom posledním vínovém večeru jsem opět potvrdila svou flegmatickou povahu. Kritika na mou osobu byla nekonečná a já jen seděla v křesle, pohupovala nohama a smála se. Pak jsem se zabalila do deky, stulila se do klubíčka a usnula. Mimochodem - při hašení hořící špejle jsme podpálili ubrus.

"Já jsem mazlící typ. Mám ráda objímání, je to takové antidepresivní."
"Ty bys potřebovala nějakou mazlící antidepresivní kočku."
"Já jsem mazlící antidepresivní kočka!"

"To je citové vydírání!"
"To není citové vydírání!"
"Citové ne, ale vydírání ano!"

"To neva, že se cítíš mladě, důležitý je, jak vypadáš."

"Ten člověk vypadá od doby, co se oženil, zhruba o dvacet let starší. A to ani nevím, kolik mu vlastně je."

"Já mám totiž víc bílých bylinek... ledvinek... krvinek!"

"Zůstane tu skupinka číslo á."

"Napíšete tam obec, vesnici či díru, ze které pocházíte."

"Čeká na vás rajská snídaně."
"Cože? Rajskou k snídani?!"

"Ty jsi tak hyperaktivní. Ty jedeš na světlo i na tmu."

"Eliška, Jirka, Verča a... ty?"
"Stázka."
"Stázka? Ty jo, co to je za jméno?"

"Špina, utíkejte!"

"Máte návštěvu."
"Nejsem doma, vyhoď ho!"

"V klidu."
"Já krvácím, nemůžu být v klidu! Budu tam mít jizvu a nebudu krásnej!"

"Vrtulníkem přiletí záchranář, doktor a řidič."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama