Červen 2014

Dobře my!

30. června 2014 v 22:33 Slyšeno a zachyceno
"Héj, brzdi, policajti!"
"Ááááá! Co jako teď?"
"Stůj! Né, tady ne, jsme na zákazu stání!"
"Pozdě, chcíplo to. Já se bojím. Přehodíme se?"
"Ne, už ne, vidí na nás."
"A máme aspoň nějakou taktiku?"
"Budeme milí a budeme se usmívat."
"Skvělý. Lezu pod volant."

Ta naše povaha nehezká

19. června 2014 v 19:47 Mozaiky myšlenek
Před chvilkou jsem se šla projít na kolonádu, protože tam umístěný venkovní klavír a celodenní koncerty náhodných kolemjdoucích jsou opravdu krásným zážitkem. Zvolila jsem zadní méně používanou cestu a s nemalou radostí jsem se v duchu rozplývala nad tím, že dvě mé vysněné knížky už zítra dorazí na poštu.

Po chvíli se přede mnou v dálce zjevily tři postavy. Když jsme se vzájemně přiblížily, poznala jsem bývalou dvorní dámu, jednoho vysoce postaveného a neoblíbeného člena vlády a velitele policie. Překvapivě jsem takto vnímavá nebyla jen já. Ženské, které jsem předbíhala, okamžitě spustily jak lavinu stupidní debatu.

To se někdo má, když vůbec nic nedělá. Se může jen tak procházet. A kolik za to dostává peněz. Ale s takovým doprovodem, jako měla ona, by stejně nikam nešly. Panebože, snad dneska večer nepůjde taky tancovat!

Miničlánek o mých řidičských schopnostech

14. června 2014 v 22:23 Zápisky deníkovské
Když mi bráška ráno nabídl, ať s ním jedu do města, nadšeně jsem kývla a připomněla jsem mu, že tam je to skvělé parkovišťátko, o kterém mi slíbil, že mě na něm naučí řídit auto. Po návštěvě automechanika jsme tedy jely naší Koloběžkou dál, až na kraj města, kde nás na parkovišti překvapilo nemalé množství dalších aut.

Bráška to statečně nevzdal a s klidem dojel až na nedaleké pole. Protože mi předtím v autoopravně během nošení jednotlivých pneumatik dával krátké instruktážní přednášky ohledně částí auta, které bych měla ovládat, opustil místo řidiče a stal se mým skvělým spolujezdcem.

Zdrhnutí ze školy, kytičkový den a originální odpovědi

5. června 2014 v 18:41 Zápisky deníkovské
Ve středu 14. jsem s naší elitou zdrhla ze školy už po třetí hodině. Na intru jsem si přes hlavu přetáhla zářivě žluté tričko, popadla plata umělých kytek a s Kirou jsme se vydaly ven přepadat nic netušící kolemjdoucí. Celou dobu pršelo, takže jsme se úplně promoklé potulovaly kolem kolonády a vrhaly se na cizí lidi s dotazem: "Dobrý den, přispějete prosím dvacet korun na prevenci proti rakovině?" (Já se několikrát přeřekla a zeptala jsem se, jestli nechtěji přispět na pomoc rakovině. Většinou nechtěli.)

Moc lidí se nám vyhlo velkým obloukem. Několik jich zastavilo a neochotně vytahovalo své peněženky. Další za námi doběhli, jak rádi nás vidí a že už nás čekali a báli se, že jim utečem. A pár jich mělo naprosto skvělé reakce.