Psí závod, poprvé na bruslích a poklona za prohru

7. dubna 2014 v 20:48 |  Zápisky deníkovské
Dlouho jsem se tak nepobavila, jako když jsem byla o předminulém víkendu u mamky v práci. Pár hodin jsem ze sebe dělala andílka, pro kterého není větší potěšení než přemlouvání malých děcek, aby si vyrobily papírové vajíčko, a sklánění se k zemi pro barevné květináče. Po konci tamní výstavy jsem s radostí odkopla boty na podpatku, které mi úžasně týraly palce, a šla jsem ven.

Jenže fenka z jejich práce se rozhodla, že pozdní odpolední hodiny nejsou žádným závěrem dne a že je načase mě pořádně prohnat. Ta psí bestie se rozběhla rovnou do zahrady. Musel to být pohled pro bohy.


Vpředu pádící pes s papírovou korunou místo obojku, za ním hopkající cosi, kolem čeho vlály tečkované sukně, v jedné ruce to drželo boty a mezitím, co si do mobilu stěžovalo na zběsilý útěk onoho zvířete, se klátilo záchvaty smíchu a vrhalo na přítomné zděšené lidi omluvné pohledy.

...

Den předtím jsme s Wolfy byly v divadle. Ta hra byla naprosto dokonalá. Vlastně měla jednu chybu - že to byla derniéra. A ještě o den dříve jsme zabloudily do zámku na noční prohlídku. Popravdě doteď nechápu, jak donutili dělat dospělé lidi Pata a Mata, vlka, prince, Šípkovou Růženku a další utečence z pohádek. Když jsme šly s Wolfy na čaj do klubu, pouštěli pořád dokola Macha a Šebestovou. Už nikdy více. Ámen.

...

Při nedávné procházce s Gabkou jsem si povzdechla, že bych chtěla umět jezdit na kolečkových bruslích. "Tak na to máme měsíc," zněla kamarádčina spontánní odpověď. A jsem jí za to neskonale vděčná. Za dva dny už jsme šly do lázní, kde jsem se pojistila několika chrániči, a poprvé jsem si stoupla na brusle. Bylo to nádherné.

Gábinka mě vozila za ruce sem a tam, zdárně se vyhýbala občas jedoucím autům, smála se a tahala mě schválně co nejdál od lavečky, kde jsem zanechala tašku a boty. Pak si sedla na lavku, říkala mi, jak mám dávat nohy, a divila se, že ji poslouchám.

Díky mému skvělému talentu jsem pak jezdila okolo ní a každý, kdo procházel okolo, skládal na mou krasojízdu úžasné poklony. ("Slečno, já vás obdivuju, ale nechcete podržet?") Bylo to jedno z nejúžasnějších skorovečerů, které jsem tu zažila.

...

Poprvé v životě jsem si vsadila. Za dva dny jsem s radostí otevřela dveře trafiky a na příjemného pána zavolala, že se jdu utvrdit v tom, že jsem nic nevyhrála. Pán se otázal, kde schovávám pytel na peníze. Já stejně nic nevyhrála. Ale když mi pak podával zpátky nic nevyhrávající papír s čísílky, vzal mě jednou rukou kolem ramen a vysekl mi přenádhernou poklonu: "Víte, kdybyste byla škaredá a hloupá, tak vyhrajete. Nemůžete mít všechno."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cher Cher | Web | 7. dubna 2014 v 20:54 | Reagovat

Ta příhoda se psem mě pobavila :-D

2 Naomi Arisugawa Naomi Arisugawa | Web | 12. dubna 2014 v 15:00 | Reagovat

To byly zážitky :-) . A obdiv nejvyššího stupně k tvým bruslařským schopnostem. Mě kolečkové brusle, které už mi stejně dávno nejsou, leží na skříni a vživotě jsem na ně nestoupla....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama