Předminulou neděli ráno jsem zazvonila na zvonek k synagoze s úmyslem koupit si uvnitř to božské víno, které jsme před týdnem pili. Hned se ozvaly rychlé skoky na schodech a chrastění klíčů. Dveře mi otevřel usmívající se sympaťák a odvedl mě dál. Za debaty o tom, jak je to víno neskutečně dobré a jak se ho v sobotu snažil komusi neúspěšně udat, vytáhl z beden poslední lahev, která tam zbyla.
Duben 2014
Cesta žraločkem, složité pexeso a víno za odměnu
15. dubna 2014 v 7:20 | Zápisky deníkovskéV sobotu mě ve žraločkovi (já ten vlak opravdu nikdy nenazvu správně) zastavil nečekaně sympatický průvodčí. Takový starší cynik znavený životem, který mluví jen v kousavých sarkasmech. Podoba s Colinem Firthem v Lekci neslušného chování čistě náhodná. Okouzlil mě natolik, že jsem mu dokonce popravdě řekla, kde jsem nastoupila.
Psí závod, poprvé na bruslích a poklona za prohru
7. dubna 2014 v 20:48 | Zápisky deníkovskéDlouho jsem se tak nepobavila, jako když jsem byla o předminulém víkendu u mamky v práci. Pár hodin jsem ze sebe dělala andílka, pro kterého není větší potěšení než přemlouvání malých děcek, aby si vyrobily papírové vajíčko, a sklánění se k zemi pro barevné květináče. Po konci tamní výstavy jsem s radostí odkopla boty na podpatku, které mi úžasně týraly palce, a šla jsem ven.
Jenže fenka z jejich práce se rozhodla, že pozdní odpolední hodiny nejsou žádným závěrem dne a že je načase mě pořádně prohnat. Ta psí bestie se rozběhla rovnou do zahrady. Musel to být pohled pro bohy.