Únos v zubech a tanec á la Kocour

6. listopadu 2013 v 21:13 |  Zápisky deníkovské
Původně to tu ani nemělo být a bylo to velkým tajemstvím pro důvod následného únosu Wolfy na závěrečný ples, ale po několika nakousnutích tématu je mi jasné, že Wolfy na jakýkoli ples nedotáhnu, leda že bych si půjčila Tobiho a on ji tam přinesl v zubech. Ale to by to "malý" štěně ještě muselo povyrůst, což se asi nestane, takže... chodím do tanečních.

Každou středu zdrhám ze školy za účelem vletět do zámku, vrazit do sebe rybízový koláč, něčím to zapít a odvléknout si brášku do hlavního/antického/zámeckého/reprezentačního sálu. Máme skvělého učitele. Patří k těm, kteří si z ničeho nic nedělají a jen se bez přestání usmívá, čímž si (nejen) mě naprosto získal. "Víš, on... né že by byl nějaký extra hezký. Ale když předvádí cha-chu, mám chuť po něm skočit, chápeš, ne, Kači?" Chápu.


Celkově tyhle středy beru spíš jako zpestření než kurz, ve kterém se mám něco podstatného naučit. Běhám v minišatečkách po studeném zámku, zkoumám, po kterém povrchu se na podpatcích nejlépe chodí (měkučký koberec vede), kradu překrásnému černovlasému Radkovi s obrovskýma hnědýma očima grepový džus ("zapijátko"), směju se kolébajícím se borcům a primadonám, které vše berou vážně.

Deseticentimetrové podpatky způsobují chůzi umírající srny sotva se držící na nohou a nehezké pády, těla i ega. A chlast v krvi ovládá mozek. Pánové - zvláště z policejní školy - tomu nadále odmítají uvěřit a pořád líbají zrcadla, vozí se na věšácích od kabátů, přepadávají při tanci nebo jen tak, z ničeho nic zařvou uprostřed hodiny na celý sál: "Čááááááu!"

Najde se i skupina tzv. normálnějších, kam se s bráškou hrdě počítám. Dle mých nejnovějších poznatků z walzu dokáže můj sourozenec dokonale napodobovat Kocoura z Červeného trpaslíka. A klidně mi uprostřed polky oznámí, že teď zkusíme takovou tu skákanou a vláčí mě po celém sále.

Při každém tanci mi sice oznamuje, že tohle byl poslední se mnou, ale při dalším: "Pánové, běžte pro své partnerky/oběti/úlovky." stejně přijde pro mě. Po pokusu o tanec pak obvykle následuje záchvat smíchu a náš drahý učící se zasměje, rukou si zakryje obličej a prohlásí, že to jsme tomu tanci zase dali a že to si přece nezasloužil." Pak nás propustí a jde se do baru minimálně na pizzu. Jenže já dneska tančení i pizze ušla.

V pátek jsem se v noci vydala s Wolfy do zámku. Bylo mi tam krásně, jako už dlouho ne. Možná bude nějaká obšírnější cosi jako reportáž v minulém čase, pokud mi Wolfy dodá hlášky. Jen pro představu bych ale chtěla říct, že tam byla tma, spousta svíček, až na pár vyjímek milí lidi a hrály tam housle. Prostě všechno, co zbožňuju.

A já si v té krásné atmosféře zvládla zmrzačit nohu, když Wolfy prohlásila, že tohle schodiště nesnáší a já jí za rozběhu oznámila, že já ho miluju. Do půl vteřiny už jsem ležela na zemi. Svalila jsem se na podvrtnutý kotník a skučela bolestí. Prý jsem si pohla kloubem a něco si udělala se svaly. Ty schody na mě tak zrádně zaútočily, a já je přitom mám tak ráda!

"Cérko, kde sas túlala, žes nepřišla na moju hodinu?"
"Jsem si přirozbila nožičku."
"Cože?"
"Prostě nožičku. Svalečky, vazíčky, kostičky, kloubečky."
"Ale příšťa sa za mnú stav, něco si napíšem."


P.S. Splnil se mi sen. Já viděla BrainStorm!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dev Dev | Web | 13. listopadu 2013 v 20:13 | Reagovat

Aspoň se v těch tanečních nenudíte, a máte dobrého učitele. Já si sice dovolím tvrdit, že u nás je většina tanečníků "normálních", zato tak nudných, že u toho tancování všichni svorně usínáme :D
Na tom zámku muselo být nádherně :)

2 Andy Andy | Web | 14. listopadu 2013 v 16:41 | Reagovat

Já taky chodím do tanečních :) My je máme v pátek :) Já si spíš z toho dělám srandu, ani jsem nepočítala s tím, že bych se tam něco naučila :D

3 blažena blažena | Web | 18. listopadu 2013 v 16:30 | Reagovat

Tak u té skákavé bych vás chtěla vidět. :D  :D  :D

P.S. Dík za komentík a přáníčko, já nevím, jak to na blogu dlouho vydržím, třeba to nutkání, abych blog smázla zase přejde.

4 pavel pavel | Web | 18. listopadu 2013 v 17:50 | Reagovat

To náhodička, já měl taky před pár dny rybízový koláč. Škoda, že jsi tak daleko, na kotníky jsem odborník... nedávno jsem léčil jednu basketbalistku a pak skákala jako srnka. :-D

5 Vendy Vendy | Web | 21. listopadu 2013 v 19:42 | Reagovat

Ajé, ošklivý pád. Kobereček a schody spíš chtěly vyzkoušet tvou oddanost vůči jim, akorát že to přešvihly. Taneční na zámku? to je romantika! A učitel tance je zřejmě šarmantní chlap. Navíc se smyslem pro humor... :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama