"Muži a ženy, to sú najhoršie ľudé na svete."

31. října 2013 v 20:31 |  Zápisky deníkovské
Úterní večer jsem společně s Wolfy prožila na inscenovaném čtení z projektu Slovenskýma očima/Slovenskými očami. S Wolfy jsme si zabraly stůl v divadelním klubu, položily na něj své věci a zdrhly.

Šly jsem se postavit do řady pro dva džusy. Mezitím lítací dveře uvedly dva herce - mého oblíbence Š. a jeho mou osobou ani trošku neoblíbeného kolegu R. Ten s radostí přehlédl mě, jakožto osobu, která na podpadcích byla ještě o něco vyšší než on(!), a klidně si stoupl přede mne. Š. ke mně mezitím posílal omluvné rozpačité pohledy a já pak začala zkoumat dalšího herce, respektive jeho tričko s Beatles.


S džusem v ruce jsme se s Wolfy po boku vrátily ke stolu. Chlap, který si tam sedl, mezitím odešel, vrátil a zeptal se, jestli naproti nám jsou volná místa. Slovensky. Už v tu chvíli mi byl sympatický, natož když k našemu stolu dovedl dva herce ("Slečny, vediem vám krásných chlapov."), a usměvavý Š. si sedl hned naproti mě.

Po chvíli nám bylo divadelním dramaturgem prozrazeno, že Slovák od našeho stolu je režisérem inscenace. Zhaslo se a... tma, ticho, pusto, prázdno. "Možná by to chtělo hlavní postavu," svěřila se mi Wolfy a dočkala se. Zpoza dveří vyšel herec, dotáhl si s sebou dva kufry, posadil se na ně a s blbečkovským úsměvem začal povídat o prázdninách.

Potom si za skoro neustávajícího povídání uvařil čaj a večeři, rozsvítil svíčku, přečetl pohledy, předváděl úpravy na maketě domu, žádal o pusu (ale všechny dámy se nějak podezřele ovládly!) a celkově to nějak rychle uteklo. Následně byl několikrát potleskem vyvolán zpět na jeviště, na každou stranu poslal překrásné úsměvy a přišla na řadu debata s autorem knihy, která právě byla divadelně ztvárněna. (Před tou mi režisér položil ruku na rameno a řekl, že jsme se během představení - já a Wolfy - krásně smály.)

Pan spisovatel dokonale vypravoval. Ať už šlo o legendárnej oči, les a vlka, hlášky o pohreboch nebo geniální věty typu: "Muži a ženy, to sú najhoršie ľudé na svete." Pak mi podepsal Jeho knížku, skoro mi ji vytrhl z rukou, aby mohl do věnování Katerine dopsat háček nad R., a rozloučil se povstáním a podáním ruky, což bylo moc milé.

Byl to krásný večer. Skvěle poukazoval na to, jak k sobě máme jakožto Češi a Slováci blízko. Že nám po pár minutách mizí jazykové bariéry Že nejde o řeč, ale o to, jak jsou lidé na sebe naladěni. A to je na tom právě to úžasné.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Naomi Arisugawa Naomi Arisugawa | Web | 9. listopadu 2013 v 14:14 | Reagovat

Muži a ženy, to sú najhoršie ľudé na svete. Tak to je boží... Já mezi Čechy a Slováky také nevidím moc velké rozdíly i když se přiznám že občas nějakému slovu neporozumím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama