Hradiště a humoresky

26. září 2013 v 18:07 |  Zápisky deníkovské
Tahle nemoc mi nesmírně vyhovuje. Ležím si pod vrstvou peřin, poslušně se dopuju danými prášky a přitom mě nic nebolí, jen občas zakašlu nebo se dramaticky chytnu za krk. A mimoto si dělám pořádek ve fotkách, lepím album (to už mám naštěstí za sebou), kradu si své vlastní čtverečky čokolády a především... dívám se na Četnické humoresky!

Tradiční náklonnost k pátračce - asi roste se mnou, nebo ji mám v genech - se čímdál víc znásobuje. Už se to zvrhlo v cosi nepojmenovatelného. V těch několika dílech, které mám nasledované, objevuju herce z mého drahého divadla. Už jsem jich tam objevila... minimálně deset. Vlastně jedenáct.


Při jednom z roztomilých úsměvů Jarého jsem se dokonce rozhodla konečně domluvit se sestřenicí na kurzu kreslení pravou mozkovou hemisférou. Ten optimistický obličej prostě stojí za zvěčnění.Tentokrát to musí vyjít.

Je to jedno z mých přání, které chci už dlouho převést do reality. A když už se mi to v poslední době párkrát povedlo, proč to nezkusit zase? Přijde mi to lepší, než si psát dlouhé seznamy na téma tohle jednou musím udělat, zažít, mít.

Tak trošku tím narážím na to, že jsem se naučila hrát na klavír Když jsem šel z Hradišťa, a jako bonus ještě Ovčáci, čtveráci, Čerešničky a Dobrú noc. Netušíte, jakou jsem z toho měla radost. Já, která netuším, ani jak jdou noty za sebou, a nevidím mezi nimi žádný rozdíl, umím klavír rozhýbat tak, aby hrál (přibližně) to, co chci já.

Když jsem to nadšeně oznamovala známému, a přidala popis toho, jak jsem tři hodiny seděla u klavíru se zpěvníkem v ruce, málem mě politoval s tím, že je to příšerná otrocká práce. Mou radost ani trošku nechápal, tak doufám, že vy na tom budete lépe.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 26. září 2013 v 19:52 | Reagovat

Tvé nadšení pro klavír chápu, jsem na tom podobně s flétnou... i ta nejjednodušší naučená písnička mi udělá radost :-)

2 Naomi Arisugawa Naomi Arisugawa | Web | 27. září 2013 v 13:48 | Reagovat

Naprosto tě chápu :-) .Já hraju na klavír rok,(což je vzhledem k mému věku trochu málo,ale to je mi tak nějak jedno) a když se něco naučím,tak jsem šťastná jak blecha...

3 Barunie. Barunie. | Web | 27. září 2013 v 14:05 | Reagovat

Podobně jsem teď marodila já. :D
Jak ty to máš s klavírem, tak jsem se chtěla naučit na kytaru. Letos poprvé na táboře jsem ji držela v ruce, zjistila jsem, že moje nehty jsou moc dlouhé na to, abych hrála a že neumím přeskakovat na akordy, tak jsem se toho radši vzdala. Ale mrzí mě to, kytara je takový můj malý nesplnitelný sen. :(
Děkuju za pochválení blogu, snažím se, aby ostatní viděli, jaká jsem, aspoň na tom blogu. :)

4 Lexi Lexi | 27. září 2013 v 23:17 | Reagovat

Chápu, naprosto chápu! I co se Humoresek týče - zbožňuji je. Do dnes mám některé díly zvěčněné na VHS kazetách :D:D A ke klavíru... sdílím naprosto tvé pocity. Jen s tím rozdílem, že já na klavír hrála 6 let, pak jsem toho nechala a teď hraní vnímám spíše jako... návrat do minulosti. :)
Jinak ještě přihodím odpověď na otázku, na čem jsem to vlastně byla v tom divadle - po dlouhé době jsem zavítala na DAMU do Discu na premiéru představení s názvem Letovisko ztvárněné letošními činoherními absolventy. Je až neuvěřitelné, s jakou energií jsem se po hodině a půl nemyslitelné zábavy zvedala ze sedadla - hlavně když uvážím, že jsem se musela převelice přemáhat, abych tam vůbec došla, protože mi bylo špatně. Stálo to za to, dlouho jsem se tak nenasmála! Jinak... jsem ráda, že s těmi ponožkami nejsem sama :) :D

5 pavel pavel | Web | 28. září 2013 v 17:17 | Reagovat

Taky jsem uměl Ovčáky. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama