Dnešní divadelní zážitek

20. září 2013 v 17:02 |  Zápisky deníkovské
Ráno jsem byla s taťkou v obchodě. Zpočátku nechápal, proč se na všecky tvářím, jako bych je chtěla kousnout. Pak to pochopil. To když se mě ptal, co bych chtěla, a já odpověděla, aby na mě ta baba naproti tak nezírala. Konečně jí to došlo. Přestala na mě čumět a dokonce i prohazovat rohlíky mimo nachystaný sáček zpátky na plochu, ze které si je brala.

Pak ten borec u pokladny, co si mě prohlížel s hlavou nakloněnou do strany. Další chlap, kolem kterého jsem procházela, se po rozejítí povážlivě motal. "Nemůže tě rozchodit," prozradil mi můj rodič a já už neudržela záchvat smíchu. A potom další a další lidi s divnými pohledy.


Do háje, co mají všichni proti nošení cylindrů?!

Do divadla jsem jela sama. Wolfy nemohla a odmítla utéct ze školy a já další dva adepty na doprovod odmítla. A příště jedu - jak se nádherně skloňuje tam, kde občas pobývám - s Wolfynú!

Pokladní, kterou jsem do dnešního dne měla za bezproblémovou, mě velice zklamala. Když jsem si rezervovala místo, výslovně jsem žádala druhou řadu. A ona to po mě ještě zopakovala s tím, že to nebude problém.

A dneska? "Uvolnilo se místo v šestnácté řadě, já vám ho dám, aspoň to budete mít blíž." "V... v šestnácté? Ale já měla rezervované v druhé řadě!" "Ne, ve dvacáté. Druhá byla vyprodaná už v červnu." Tak hlavně že to místo bylo ještě na začátku týdne na webu označeno jako volné a já si ho osobně zaklikávala a rezervovala.

Na tuhle nehoráznou drzost jsem ale brzo zapomněla. To když si ke mě přisedly dvě důchodkyně. Nemám nic proti starým lidem, ale tuhle dvojici mé nervy prostě nezvládaly. Aneb jejich debaty při představení ve zkratce:

"On od ní odešel. Ale ne že by on, to on takový není. To ta děvka ho musela donutit..." Jistě. Dotyčná si vzala pistol, namířila ji na onoho svatouška a řekla: "Půjdeš, nebo tě zastřelím." A on chudáček řekl, že půjde.

"Tohle je Radovan K., ten se mi strašně líbí. Ho mám moc ráda. Hm, ale ta jeho žena... Nechápu, co na ní vidí. Taková divná." Třeba to, že je milá, krásná, MLADÁ, umí moc hezky zpívat a je celkově dokonalá, hm? Já tyhle řeči beru od puberťaček, pro které je Radovan hvězda, a naivně si myslí, že by snad jednou mohly stát po jeho boku. Ale slyšet tohle od někoho, kdo je o jednu nebo dvě generace starší než on, to už je vážně moc.

Při následujícím: "Ten děj je strašný. Má to být reálné, co tam dělá vodník? Proč je to pojaté tak moderně? Tamto je jako kdo? Proč jsou ty ženský tak divně oblečený?" jsem už úpěla vztekem a lítostí zároveň. Asi to bylo hlasitěji, než jsem si myslela, protože vedle mě sedící mumie se otočila a hodila po mě opovrhující pohled. Nicméně se začaly ve svých debatách krotit. A po přestávce se nevrátily, čímž mi udělaly nesmírnou radost.

Nechápu tyhle lidi.
Ty, co jdou do divadla, aby mohli pyšně prohodit mezi řečí: "Jo včera, to jsem byla v divadle."
Ty, kteří tam jsou jen kvůli škole a dávají to všem patřičně najevo.
Ty, co se sotva zhasne a oni už vytahují mobily.
Ty, co o přestávce řvou okolo sebe: "Málem jsem u toho usnula."
Ty, kterým nepřijde trapné si v sále vybalit svačinu a zakousnout se do ní.
Ty, co nechodí po řadách, ale přelézají sedačky shora dolů.
Ty, kteří netleskají, když se herci během představení něco úžasného povede udělat nebo říct.
A taky ty, co na konci veřejné generálky tleskají, přestože byli požádáni, aby tak nedělali. Po generálce se dupe, čehož jsem si i v podpatkách patřičně užívala.

Tak teď už k té hře. Byla dokonalá a musím ji vidět znova. Hlavnímu představiteli to neskutečně seklo. A jeho ženě taky. Oba krásně tančili. Herec, kterého často potkáváme, má obrovské nadání na hraní opilého. Mému oblíbenci R. sluší i dort rozpláclý na obličeji. J. dokáže mimo roztomilých čertů hrát roztomile i smutného klauna. Fakt jsem měla chuť brečet. Ten krásný blonďák, Z., má netušené možnosti hlasivek. L., který úžasně hraje teplého, dokáže stejně dobře hrát i neteplé. A nová divadelní dvojnásobná mužská posila taky není na škodu. (;


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Můj Japonský Dům Můj Japonský Dům | Web | 20. září 2013 v 17:33 | Reagovat

Taky bych chtěla být v tom obchodě.
No asi bych byla naštvaná, kdybych počítala s tým rezervovaným místem a dostala jiné...
S tyma důchodcema trošku souhlasím, jedu autobusem domů a poslouchoum v druhé řadě ve předu rádio, které řidič poslouchá, přistoupí stařenky a sednou si do vedlejší sedačky a nahlas si poslouchají, místo klidné jízdy s poslechem rádia, nemám nic.
Aspoň, že to bylo dobré :)

2 pavel pavel | Web | 20. září 2013 v 21:52 | Reagovat

Já už nebyl dlouho v divadle, ale často mám divadlo na ulici. :-D

3 Fredy Kruger Fredy Kruger | 21. září 2013 v 1:18 | Reagovat

" Dneska jsem  krajně byl udiven !

... jdu  z záchodu, jež mnou byl navštíven

... tu do hlavy dostal jsem kladivem, !

Víte, co nejvíc je z podivem ??

... kladivo leží tu ... čtyři má kila
kde ruka však ... která  mne  udeřila ???

Tomuhle  nikdy  bych  nevěřila !!"

( Jossef  Schoust  udeřen na záchodě,
popleten  hovoří v ženskám rodě )

4 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 23. září 2013 v 15:43 | Reagovat

Cylindry jsou super... a i jiné zajímavé pokrývky hlavy :-)

5 blažena blažena | E-mail | 25. září 2013 v 14:26 | Reagovat

A fotka s cylindrem by nebyla? :D

Paní, co prohazovala rohlíky musela být úžasná, já nesnáším, když někdo holýma rukama osahává rohlíky, to když vidím, tak si je prostě nemůžu koupit a tady to asi bylo stejný, když je házela mimo pytlík zpátky....osahané. :-x

6 Naomi Arisugawa Naomi Arisugawa | Web | 25. září 2013 v 17:01 | Reagovat

Vzhledem k tomu,že se všemu směju jako debil,věděl by o mně asi celý obchod...S tou řadou,to mě dostalo.Chodím do divadel kin atd. docela často a tohle se mi ještě nestalo,chudáku... :-( A co se těch seniorů týče,naprosto s tebou soucítím,ani nevíš,jaké věci se můžeš dozvědět při jízdě tranvají do školy. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama