Září 2013

Rozdíl dvaceti dvou portrétů

29. září 2013 v 13:40 Jak jsem si hrála...
*Stý článek, rok od toho prvního a rok a den od založení blogu. *

Jsem na ten portrét strašně moc pyšná, i když tam dotyčný vypadá jako masový vrah. Sice mi zabral moc času (jen ta plocha, za kterou stojí, mi vzala hodinu), ale jsem spokojena.

Prázdninový fotodeník

29. září 2013 v 13:02 S fot'ákem v ruce
Vzhledem k tomu, že se mi o prázdninách podařilo získat nový foťák, brala jsem si ho s sebou ven opravdu často. Díky tomu vznikly tyto fotky, zachycující momenty z těch úžasných dvou měsíců. (:




Hradiště a humoresky

26. září 2013 v 18:07 Zápisky deníkovské
Tahle nemoc mi nesmírně vyhovuje. Ležím si pod vrstvou peřin, poslušně se dopuju danými prášky a přitom mě nic nebolí, jen občas zakašlu nebo se dramaticky chytnu za krk. A mimoto si dělám pořádek ve fotkách, lepím album (to už mám naštěstí za sebou), kradu si své vlastní čtverečky čokolády a především... dívám se na Četnické humoresky!

Tradiční náklonnost k pátračce - asi roste se mnou, nebo ji mám v genech - se čímdál víc znásobuje. Už se to zvrhlo v cosi nepojmenovatelného. V těch několika dílech, které mám nasledované, objevuju herce z mého drahého divadla. Už jsem jich tam objevila... minimálně deset. Vlastně jedenáct.

Dnešní divadelní zážitek

20. září 2013 v 17:02 Zápisky deníkovské
Ráno jsem byla s taťkou v obchodě. Zpočátku nechápal, proč se na všecky tvářím, jako bych je chtěla kousnout. Pak to pochopil. To když se mě ptal, co bych chtěla, a já odpověděla, aby na mě ta baba naproti tak nezírala. Konečně jí to došlo. Přestala na mě čumět a dokonce i prohazovat rohlíky mimo nachystaný sáček zpátky na plochu, ze které si je brala.

Pak ten borec u pokladny, co si mě prohlížel s hlavou nakloněnou do strany. Další chlap, kolem kterého jsem procházela, se po rozejítí povážlivě motal. "Nemůže tě rozchodit," prozradil mi můj rodič a já už neudržela záchvat smíchu. A potom další a další lidi s divnými pohledy.

Historička, "účes" a rakev

18. září 2013 v 16:49 Zápisky deníkovské
Ne. Mě to fakt nebaví. Plakáty na téma Proč jít volit představenstvo do EU, slogany o tom, co vše nám EU dává, slohovky se zadáním stylu Co by mi politická strana musela slíbit, abych jí dal hlas... Pochopí tady někdo, že mě to nebaví? Nezajímá? A že to, na čem nic nezměním, prostě jen tak proplouvá okolo mě a já se těmihle věcmi odmítám zabývat? Tak snad trošku porozumění a tolerance, drazí učitelé, ne?

I když to jsem asi vážně na špatném místě. Čímž nenarážím nejen na dnešní ráno. To chodbou procházel prvák, který se vzhlédl ve stylu emo. Jakmile zmizel, naše třídní se málem zhroutila smíchy a mezi smíchem a intervaly na nádech prohlásila, že ta puberta je fakt těžká. Já nevím, takhle reakce se mi k učitelce ani trošku nelíbí.

Made in intr

12. září 2013 v 18:41 Jak jsem si hrála...
Do města přišla zima.

Pokojem znějící tóny, škaredá matematika a úžasný kantor

11. září 2013 v 18:24 Zápisky deníkovské
Strašně se mi to líbí. Když nám v pokoji duní hudba. A když se každá z nás tak nějak nevědomky pohupuje do rytmu. Je to naprosto úžasné a optimistické. A to i přesto, že na zemi se na mě šklebí učebnice účetnictví a já vím, že mám kreslit plakát na téma Proč jít volit představenstvo do poslanecké sněmovny. Už vám asi muselo dojít, že s novým učitelem na výtvarnou a grafickou přípravu si zrovna nepadáme do náruče. Už kvůli těm pitomým tématům, které nám zadává.

Optimismus, mrkev, housenka a Mája

5. září 2013 v 20:26 Slyšeno a zachyceno
Neděle.

*první noc na intru*
Gabka: "Oni nás přestěhovali? Proč nejsme na dvacet dvojce? Tak jo, budu to brát optimisticky. Zasraná intrácká postel!"

Pondělí.

já: "Mi se líbí jméno Jindřiška. To je takové staré, švihlé a divné."
Gabka: "Staré, švihlé, divné. Prostě dokonalé, že?"

*Gabka cosi zašívá v posteli*
"Teď nevím, kam jsem dala ten špendlík. Jáu! Už vím!"