Teplá jména, úchylné novely a sobecká družka

8. srpna 2013 v 22:34 |  Zápisky deníkovské
Takový normální prázdninový večer. Bráška - který před malou chvílí zdrhl - zamazaný od kdovíčeho černého ležel v mé posteli se světlemodro-bílým povlečením. Ruce měl za hlavou a s očima upřeně zírajícíma na strop mi vysvětloval, že mě přitahují chlapi ze čtyřprocentní menšiny, a že nejlepší jméno na teplého chlapa je Pavel. Nebo Hubert.

Já nejsem na teplý! To bych se musela rozplývat jak má spolužačka nad tím, co mé hrdé já odsuzuje. "Ježiši... vidělas ho? Ten byl tak krásný! Ty černý vlásky! Tak krásně vyžehlený! A to růžový tričko, jak mu seklo. No není on k sežrání?" Není. A to ani když pominu ty barvou napatlané a následně vyžehlené vlasy, uplé značkové hadříky, chůzi magora, pohledy á la Celý svět mi křivdí, ale já jsem velkej drsňák a tisíc dalších věcí.



Včera jsem uviděla napsané jméno Roman. Bylo to strašně divné, ale už jsem si pod tím jménem nepředstavila mého dokonalého hereckého oblíbence. To jméno už tak nějak patří k chlapovi s medvídkovskou postavou a nikdy nepřestávajícím úsměvem. Zbožňuju vysmátý lidi.

Tak nějak jsem dospěla k názoru, že každé malé dítě je od přírody takové, ale pak ho dospělí zničí. A pak jsem zjistila, že tahle teorie je hooodně stará. Tak co už, významný psycholog ze mě fakt nebude.

Během posledních dní jsem ale udělala velký kulturní objev. Už vím, proč je renesanční literatura tak vychvalována a uznávána - nikdy jsem nečetla nic úchylnějšího. Takže pár poznatků z italských renesančních novel:
  • Ženská, která nemá po ruce nějakého bokového prince, snad ani nežije.
  • Milenec nesmí svůj vztah nijak prozradit, to radši zemřít.
  • I neoblíbení lidé mají přátele.
  • Když někomu řeknete, že je někdo jiný, vsugerujete mu to.
  • Soudci jsou škodolibé bestie sedící ve vězení pro dlužníky.
  • Za okradení mrtvé osoby trest smrti.
Nejvíc se mi ale stejně líbila povídka, ve které žena umírala a odmítala se smířit s tím, že by jí její zákonem nedaný drahý nezůstal věrný. Kvůli příchodu svého manžela zavřela milence do truhly a pak choti řekla, že si přeje být pohřbena i s tou truhlou. A ten v ní, chudáček malý, doplatil na to, jak byla ta bestie lakomá, protože si vážně umřela a její poslední přání bylo manželem splněno. Manžel si totiž myslel, že v té truhle jsou schované nějaké šaty a šminky. A ten, co v truhle byl, zase nechtěl ženě posmrtně (a sobě za života) ublížit. Až pak ho zachránili zloději.

Mám strašnou tendenci psát nespisovně, chybí mi "Dobré ráno, ksichtíci!", nesnáším komáry a díky nim opuchlé nohy a celkově se loučím. Jdu kreslit portrét chlapa, který v jednom seriálu hrál teplého a jmenoval se tam Hubert. Pá.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 blažena blažena | Web | 9. srpna 2013 v 7:26 | Reagovat

:-D Hezky napsané, já bych přidala k těm teplým jménům ještě Dušana a možná taky Richarda. Toho Dušana máme ve městečku, a on když jde, tak to není chůze, ale zvláštní tanec, nedávno jsem ho pozorovala při práci připadala jsem si jako v Národním na baletu. Tím nechci říct, že proti nim něco mám, to absolutně ne, dokonce bych řekla, že je to naopak.  :-P
Povídka je dobrá, ten konec, že ho zachránili zloději se mi líbí, člověk by neměl "bejt tak lakomej", že by si na poslední cestu bral i milence, pokud tedy on nechce odejít dobrovolně. :D

Náhodou kdo umí psát tak trošku nespisovně, tzv. hovorovou češtinou, má u mne velký plus, já se o to pokouším, ale nějak mi to nejde a přitom doma mluvím, jak mi zobák narostť :-x

2 blažena blažena | 9. srpna 2013 v 13:22 | Reagovat

No já právě jednoho Richarda znám a on je ten typ, co i tak zženštile mluví, ale to mi nikdy nevadilo. K němu to prostě patří a tak ho beru takového, jaký je. :-)  

Znala jsem i Jardu, ale ten Dušan je úplně jasný....

3 Vendy Vendy | Web | 9. srpna 2013 v 13:47 | Reagovat

Nespisovné psaní mi nevadí, hrubky ale vadí. Naštěstí, tohle tu nehrozí.
Tvoje typologie mě pobavila, nebuď k nim tak přísná, většinou si se sebou neví rady, asi. :-)
Ty antické povídky mě zaujaly, z jaké jsou knihy? Decameron? I když nevím, jestli Decameron byl zrovna antický, připadá mi, že spíš renesanční... 8-)

4 pavel pavel | Web | 9. srpna 2013 v 21:02 | Reagovat

Nevím jak jsi přišla k tomu Pavlovi, ale sám znám jich několik a všichni jsou děvkaři. Já tedy děvkař nejsem, ale jen milovník žen. :-D

5 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 10. srpna 2013 v 19:47 | Reagovat

po přečtení Tvého článku jsem dostala chuť znovu si nakreslit Legolase... ehm :-D Vím, že to s tím má pramalou souvislost, ale je to tak :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama