Rozbor mé knihovny

10. srpna 2013 v 20:47 |  Mozaiky myšlenek
Žasnu nad tím, že nehezká i nepříliš inteligentní holka, která kouří a chlastá i v těhotenství, má úžasného manžela. A že pokud mi cizí chlap ze srandy řekne, že by si se mnou rád zatančil, málem se pak rozbrečí se smutnýma očima a slovy: "Nemrač se. Já to tak nemyslel. To byla jen sranda. Fakt. Tak už se na mě nemrač, prosím." Co to jako mělo být?

Od rána dělám pořádky v mé knihovně. První jsem všechny knížky jemně rozeskládala na postel, pak renovovala knihovnu a pak jsme obědvali. Bráška potom za mnou celý vyděšený přišel, že mi vypadaly všechny knížky.


Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale asi nemám knihovnu jako ostatní mého věku. Kromě kupy knížek v ní nutně musí bydlet i stojan na mobil, soška koně, plyšový medvěd v růžové čepici a rukavicích, proužkovaný klobouk, cylindr a stavební modrá helma. Tu jsem kdysi dostala od brášky, protože často omdlévám, takže prý abych si nepoškodila hlavičku. Mám úžasného brášku.

Ohledně těch knížek - zbožňuju je. Ať už jde o Pohádky a povídky od H. CH. Andersena, které jsem měla ráda už jako malá. Malá mořská víla a Sněhová královna doteď vedou v mém soukromém žebříčku nejúžasnějších psaných pohádek. Vždycky jsem tak nějak záviděla dokonalé Gerdě, že měla svého Káje. A že ho šla hledat a měla ho ráda, přestože byl zlý. Fascinoval mě obraz mé fantazie - obraz Káje skládajícího v ledovém paláci střípky do zrcadla a zlé Sněhové královny, která ho unesla.

A Malé mořské víly mi bylo vždycky líto. Ten princ byl magor a nezasloužil si ji. Nedávno jsem ale Martinkou (říkám jí tak, protože to mám zakázáno, samozřejmě) byla utěšena, že prý se víla změní z pěny zpátky do své původní podoby, jakmile nasbírá tisíc dětských úsměvů. Hned ta pohádka končí lépe. (:

Jak jsem tak zkoumala své knížky, nejčastějšími spisovateli jsou Shakespeare, Vojtěch Steklač a Ignát Herrmann. Tragédie i Komedie nejslavnějšího dramatika všech dob se tu vzájemně opírají o sebe, zatímco se k nim tulí Příručka pro výtvarníky.

Na díle Ignáta Herrmanna mě mrzí, že bylo zastíněno jeho současníkem Janem Nerudou. Herrmannovy Ztřeštěné historky jsou něco naprosto dokonalého, a pokud jste je nečetli, rychle tu chybu napravte. Je to Jeho nejlepší dílo.

A Steklač? Jeho příběhy o klucích z Holešovic mi přijdou i po tisícerém přečtení stejně zajímavé, vtipné a švihlé.Navíc má Bořík a spol. a další knížky o něm a jeho kamarádech i nekamarádech obrovskou výhodu - rostou se mnou.

Jak se tak dál dívám, objevuju několik knížek o Janu Werichovi, nebo rovnou ty Jeho. Pořád se mi zdá být nedoceněn. Měl skvělé názory, byl velmi inteligentní, uznával rovnost lidí, varoval před Hitlerem... A my si na něj vzpomeneme, jen když dávají v televizi Císařův pekař - Pekařův císař, a to jen s opovržením a vzpomínkou na komunismus při písničce Ten dělá to a ten zas tohle. Jsem nesmírně pyšná na to, že vlastním malé, černé a mírně poškrábané Rozhovory s Janem Werichem.

Stejně hrdá jsem i na Edith Piaf. Jedna knížka se tak jmenuje a nese podpis její (skoro) sestry. Druhá je jménem této jedinečné šansoniérky podepsána.

Ta sousedí s Jak se žení princové. Miep Diekmann napsala kouzelnou pohádku pro dospělé. A když jsme u princů, nesmím zapomenout na jejich drahé polovičky. Kdykoli otevřu S princeznami to není lehké, ocitnu se ve sluji hodné dračice Kazuly a její dobrovolné schovanky Cimoreny. (Ta knížka krásně voní solí. Byla se mnou u moře.)

Do reality krásně vrací Povídky z jedné/druhé kapsy Karla Čapka. Když jsem byla malá, znuděně jsem je odložila bokem. Později se staly naprosto dokonalými a jednoho dne se tajně přestěhovaly z mamčiné knihovny do té mojí.

Má knihovna se rozrostla i díky divadlu. Několik knížeček o divadelních hrách, Sluha dvou pánů, Cyrano z Bergeracu i Jak je důležité míti Filipa mi připomínají navštívená představení. A mimo ně poskytuju azyl i smutnému Krysaři či nešťastné Maryši.

Několik knížek o historii mě vrací do dávných časů. Díky Betsy a císař znám Napoleona tak podrobně, že vím i to, jaké bonbony měl nejraději. (Bonaparte → Bony.)

A když nechci cestovat časem, ale kontinety, je po ruce Modlitba argentinských nocí. Napsal ji farář Marek Vácha, a doporučuju ji všem, i nevěřícím. Není to žádné kázání ve stylu Věř v Boha, věř v Boha, on je nejvyšší a milosrdný, věř v Boha. Je to krásné zamyšlení nad věcmi okolo nás.

V dětství jsem několikrát dokola četla Sedmives aneb Růžová holčička. Bylo to krásné čtení o sedmi lidech a jedné návštěvnici jejich vsi, kde každý prožíval nějaký zajímavý příběh. Roztržitý pán a malíř, kterému mizí jeho výtvory, byli mými největšími favority.

A Mikulášovy patálie. Malý Mikuláš a jeho rodiče měli úžasné debaty. Skoro tak dokonalé, jako má Dorian s jeho přítelem Henrym. Není divu, že na základě jednotlivých pasáží z Obrazu Doriana Graye byl jeho autor Oscar Wilde obviněn z homosexuality. (Dneska se mi zdálo o tom herci, který hrál teplého. Jo! Jo! Jo! Viz předchozí článek.)

Na další knížky už se nedostane. Snad jindy, ale psát článek a do toho odepisovat třem lidem je vážně nad mé síly. Tak pá. Jen ještě... vážně by mě zajímalo, jestli jste některou z těchto knížek četli a která to byla. Prosím, napište to do komentáře. (:
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 10. srpna 2013 v 22:10 | Reagovat

Wericha mám doma asi 6 knih a nikdo je v antikvariátu nechce. Mám knih až moc a třídím je. Věnuji ti je, jestli chceš. :-)

2 pavel pavel | Web | 10. srpna 2013 v 23:05 | Reagovat

Myslím to vážně. Nevím, kde bydlíš, ale až přijedeš do Prahy, dostaneš nejen je... dostaneš celou bednu knih a určitě si z nich vybereš. Jsem tam ale až koncem září, pak se přihlaš. :-)

3 pavel pavel | Web | 11. srpna 2013 v 23:10 | Reagovat

Kde bydlíš, tedy v jakém městě? Jestli nechceš do komentářů, můžeš do Zprávy autorovi. :-)

4 pavel pavel | Web | 13. srpna 2013 v 14:50 | Reagovat

S těmi knihami to máme trochu z cesty a nerad chodím na poštu... snad přijedeš někdy do Prahy.

5 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 15. srpna 2013 v 10:20 | Reagovat

Nutně bych potřebovala větší knihovnu. Kromě knih si tam může dovolit být navíc pouze pohled s pohledným Legolasem. Z uvedených knih mám pouze Andersena a jeho pohádky. Ani bych nedokázala říct, která kniha je pro mě nejcennější. Jen vím, že ještě musím sehnat Drákulu, Hobita a nějakou poezii :-)

6 Vendy Vendy | Web | 25. srpna 2013 v 13:29 | Reagovat

Máš pěknou a zajímavou sbírku knih! Taky se mi líbí, jak o nich píšeš, je vidět, že své knihy máš ráda, že je čteš a neslouží jen jako vycpávka (věřila bys, že v době, kdy bylo moderní mít doma knihovnu, se kupovaly knihy jen proto, aby byly v knihovně? Tedy někteří to tak fakt dělali!) :-?  8-)
Co mě upoutalo, že většinu tvé knihovničky netvoří Školy noci a podobně, ale klasikové a kvalitní spisovatelé.
Tvému cylindru dělají opravdu dobrou společnost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama