Hvězdy, kouzlo mňamózus a klobouček

20. srpna 2013 v 16:07 |  Zápisky deníkovské
Pondělko-úterní spaní pod širákem mi vůbec nestálo za to. Nejenže jsem spala snad na kameni, viděla jsem padat jen dvě hvězdy (a z té druhé si nejsem jistá, jestli to nebylo letadlo), šíleně mě bolela hlava a byla mi zima.

Navrch jsem se ráno probudila a zjistila, že levá polovina mého obličeje je napuchlá a na oko jsem skoro neviděla. Pro dvě hvězdy takhle trpím. A to jich mělo padat sedmdesát za hodinu. Jenže u nás prostě nocoval mrak, přes který nebylo z nebe skoro nic vidět.


...

Ve čtvrtek jsme byli s mamkou a mými prarodiči v daleké, ale nádherné a vyhlášené cukrárně. Líbilo se mi tam. Okouzlilo mě především tamní pivo. Kounic. No není ten název úžasný? Je. Už kvůli tomu, že tohle je jeden z přídomků mého oblíbeného 129 let mrtvého rakouského šlechtice. A ten čokodort byl taky úžasný.

...

Následující den jsem odevzdala svůj skvělý notebooček(na kterém mi bráška zlomil pant) do opravny, ve které pracuje jeden náš známý. Jeho kolega se mě hned obětavě ujal:
"Dobrý den, co si přejete?"
"Davida," zaculila jsem se a sklonila oči k zemi. To byla velice inteligentní objednávka.

Odpoledne jsme pak s mamkou jeli do jednoho krásného zámku. Zklamal mě - zvenčí. Uvnitř to bylo naprosto dokonalé. Navzdory tomu, že jsme původně čekaly na nějakého chlapa, se nad námi průvodkyně nakonec slitovala a provázela nás samotné. Ta ženská byla naprosto skvělá.

Když jsme vcházely do rytířského sálu, okamžitě se mi zalíbil jeden meč. Za malou chvilku už jsem ho měla v ruce, a to mi ještě dala zkusit přilbici. Já z toho měla druhé Vánoce.

Mimoto jsem mamku donutila i k tomu, abychom si prohlédly výstavu klobouků. Já odtamtud odešla samozřejmě s vlastním kloboučkem. (Sestřenice ho pak překřtila na fascinátor. Asi mu to už zůstane.)

A večer jsem jeli do letního kina na Ve stínu (rychlý popis - detektivka, Československo, Ivan Trojan). Ten film byl krásný, dokonalý a zároveň strašně smutný. U konce jsem málem brečela. Policisté tam vraždili Trojana, koupal se v kaluži krve, obličej rudý, napuchlý a zkrvácený. A do toho podal Marek Taclík svému kolegovi injekční stříkačku, která pak Trojanovi byla zabodnuta do krční tepny.

Ohledně Taclíka - když mi bráška říkal, že ho nemá rád, protože v jakémsi filmu hrál bestii, tak jsem se mu vysmála, že herce nemůže soudit podle role, kterou hraje. Ale tímto záběrem u mě Taclík skončil.

Trojan, to u mě není obyčejný herec. To je nejlepší herec v naší republice. Herec s velkým H. A především úžasný člověk. Už pro jeho civilní chování, charakter a dalších tisíc věcí. Prostě pokud se v nějakém filmu objeví On, je ten film pak dokonalý.

...

V sobotu jsem byla u tety. Manžel mé sestřenice mi hned přeochotně předal do rukou jejich měsíční dceru a já jsem s ní pochodovala po domě, zatímco jsem se domlouvala na společném výletě.

"A kdy pojedeme?"
"Za chvilku."
"Tak já idu dom se přeslíct."
"Jo."
"Moment, a co s Jus'tou? Vezmete si ju někdo, nebo ju mám položit do postýlky?"
"Někam to hoď." A o mně se tvrdí, že se k malým dětem nehodím. To vůbec není pravda.

Ujala se mě má druhá sestřenice a její kluk, a vydali jsme se na starodávný jarmark. Upřímně, mám je ráda, ale nechápu, jak ti dva spolu můžou žít. Vždyť ani v ten den by se nedomluvili, kdyby mě neměli.

ona: "Jé, to perníkový srce je krásný!"
on: "Hm."
já: (naklonění se) "Tím říká, že jí ho máš koupit."
on: "Tak já pro něj jdu."
ona: "Ale né, nechoť."
on: (dezorientovaně) "Tak... tak co?"
já: (další naklonění se) "Běž pro něho. Ona ho chce, ale nechce, aby to vypadalo, že Tě nutí, abys jí ho koupil."
on: (otáčení na místě) "Ale vždyť..."
ona: "Poslouchej Kaču, má pravdu. Já nechápu, že Ty nedokážeš poznat to, co ona." (vrhne se na stánek s plyšovými zvířátky)
on: "Tak... tak já pro něj jdu." (vrátí se s perníkem v ruce)

Sestřenice z toho srdce měla obrovskou radost. Kdybyste ještě někdo chtěli překladatelku z ženštiny do mužštiny, jsem k dispozici.

Pak jsme byli na obědě v tamní - jak se tomu ve skanzenu říká - krčmě? Moc se mi tam líbilo. Půl hodiny jsme seděli venku, všechny stoly obsazené, a nikde žádná obsluha. Lidi chodili dovnitř a vycházeli s poznámkami a já to ironicky komentovala. Zvlášť s chlapem, kterého jsem ani pořádně neviděla, jsem si skvěle popovídala za smíchu mého doprovodu.

"Tam nikdo není."
(sed měním na pololeh) "Zdrhli."

"Prý se někdo mihl v kuchyni."
(dlouhé zamyšlení) "S největší pravděpodobností myš."

"My už tu čekáme půl hodiny."
"A já si o půl dvanácté řekla Mám hlad. Je půl druhé, já nejedla a připravuju se na soukromý kolaps."
"Co budeme dělat?"
(ledabylé mávnutí rukou) "Stačí mě dát do lehu a o něco mi opřít nohy."

"Ta obsluha je nějaká pomalá."
"Se divíte? Na polici mají Betlém."

Když pak přišel chlap zkásnout lidi u našeho stolu, zeptala se sestřenice, jestli si můžeme objednat. "Jó? Tak vy byste si chtěli objednat?!" prohlásil ironicky, zapsal si náš výběr z jídel a seřval hosta vedle. Prostě milá obsluha se vším všudy.

Večer jsem pak byla tradičně u sestřenice. Teta mi tam vrazila do rukou jehlu a nit v napůl zašité látce a ať je navleču. Nešlo mi to, hodila jsem obě věci sestřenici, ta nit navlékla a vrátila jí tetě. Ta začala nevěřícně otáčet látkou. Díra během našeho navlékání zmizla. "Kouzlo," pyšně jsem prohlásila. "Mňamózus," doplnila setřenice a všechny tři jsme smíchy málem padaly.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 21. srpna 2013 v 16:20 | Reagovat

To by mě zajímalo, co to bylo za zámek :-)

2 blažena blažena | Web | 22. srpna 2013 v 8:02 | Reagovat

Ty musíš mít bezvadnou maminku. :-)

A přála sis něco u těch dvou padajících hvězd?
U nás  bylo šíleně zataženo, takže nic a minulý rok to bylo podobné. :-|

Doufám, že se nám v novém kloboučku představíš, nebo aspoň cvakneš jen fascinátora. :D

3 blažena blažena | Web | 22. srpna 2013 v 14:25 | Reagovat

Tak já ti přeju, aby se aspoň jedno to přání splnilo, to, které si sama víc přeješ.

Ano, ta kytka je dvouzubec, jeden kvítek je jako nic, ale když je jich rozkvetlých hodně, tak celý parapet září. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama