"Nevykej mi, ty kokos!"

8. července 2013 v 12:25 |  Zápisky deníkovské
Bráška mě včera vytáhl na zábavu do R. Uznávám, bylo to celkem fajn. S bráškou máme nepsanou úmluvu - když ho doprovázím, musí být po mém boku a ne každou chvíli zdrhat. Statečně to dodržoval. Taky se snažil mě přiopít. Do Kofoly mi - s mým dovolením - vhodil malé množství čehosi.

Když mě pak vyzval na parket (nutno podotknout, že bráška je narozdíl ode mě skvělý tanečník), začala se mi šíleně motat hlava. Ve chvíli, kdy jsem měla za to, že do pěti vteřin budu ležet na zemi, mě chytl a začal se točit. Dostala jsem záchvat smíchu. Z lidí okolo. Z toho, jak do nás každý vráží. Jak na nás vyloženě a nenávistně zírá odporná namyšlená a nehezká holka, která o mém tanečníkovi i našem kamarádovi, co tam byl s námi, prohlašuje, že ji balí. A z těch šmouhových barev okolo.


Jeden tanec skončil, já se zastavila a začala rozhlížet. "Kde jsme? Strom? Lavečky? Pódium? Radka? Adam? Kde?" Bráška mě odvedl k lavečkám, přičemž na mě zaútočil pařez, který jsem málem brala přískoky. Tak zákeřný pozůtatek stromu jsem ještě neviděla. A pak už bylo všechno v pořádku.

Adam se skvěle bavil, když jsem s ním tančila. Pořád se mi vyhrnovala už tak dost krátká sukně, on musel zastavovat, abych si ji zpravila, skákalo po nás malé dítě a pokaždé, když jsme odtančili na prázdný kousek parketu, přesunulo se za námi minimálně dalších deset lidí a vrážení do mé křehučké osoby nastalo nanovo.

Sedla jsem si, opřela se hlavou o brášku a ten mě odnesl zpátky tančit. A nakonec jsem skončila v náruči naprosto cizího chlapa, čemuž jsem se vůbec nebránila, protože byl podobný herci, který je podobný jednomu mnou oblíbenému brunetovi s neznámou barvou očí. A ještě k tomu se jmenoval Martin.

...

Ohledně včerejšího rána. Byla jsem v zámecké zahradě a četla si skvělou knížku Oscara Wildea. Z příběhu mě až po nějaké době vytáhly cizí kroky. Přišel ke mě asi dvacetipěti letý kluk, Slovák. Úžasný sympaťák. Hned se začal divit, prečo je tam tá vodná plocha. Bylo nad mé síly počtvrté vyvětlovat, že evidentně na okrasu, a začala jsem se smát.

Naoko se urazil: "Ja som sem prišiel vážny a teraz sa musím smiať! (...) To máte záchvat smiechu, alebo ste vždy taká vysmiata?" "Ne, já - já - nemám zá-záchvat smíchu. Už jsem v kli - muhaháááááááá!" Řekl mi, že se krásně směju. Že určitě provádím v tom zámku za mnou a že studuju výšku. Po vyslechnutí mých záporných odpovědích mi oznámil, že sem chodím, protože se cítím jako princezna. A že teď už musí jít, ale ve dvě hodiny mě očekává na stejném místě.


"Nepříjdu," hrdě jsem pohodila hlavou.
"Tak spolu pôjdeme na zábavu. Chodíš na zábavy? V ... by teraz mala nejaká byť."
"Já s váma nikam nepůjdu!"
"Nevykej mi, ty kokos!" Nevěřícně se plácl dlaní do čela a oba jsme se složili záchvatem smíchu.

Pak jsme se bavili o Moravě. Popisoval mi místa, která navštívil.
"A v Lednici, tam majú taký maják..."
"Minaret."
"Ty taky vieš všetko!"

Loučil se asi deset minut. Pak se naposled vrátil, řekl mi, že číst knížku Jak je důležité míti Filipa je v mém případě zbytečné, a že: "Za ... dní budem vo Vyškove. Ja tam na vás budem čakať. Sľúbte mi, že prídete."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 9. července 2013 v 13:38 | Reagovat

Vida, parková seznamka!
Nebo Wildeova seznamka? :-D
Zábava divoká a druhý den hnedle seznámení s neznámým cizincem. Tak doufám, že na to rande půjdeš, ten kluk vypadal zajímavě. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama