(Ne)podobný portrét, růžové tričko a japonština

19. července 2013 v 21:46 |  Zápisky deníkovské
Ne že bych neměla o čem psát, ale dlouho se mi do toho nechtělo. Mimochodem, je to tvůrčí krize, nebo ta nastává, až když člověk nemá o čem psát?

Od včerejška za mnou členové rodiny chodí s posměšným: "Jsi teta. Jó, to už si stará! Ty naša teto!" Jako bych snad já mohla za to, že už druhým dnem máme v rodině nového člena. Jusťu. Má oči jak já (sklapovačky!), čímž mě vyděsila, ale na ní nevypadají tak smutně. Ale i tak - mít mě za tetu. Chudáček.


Docela dost lidí mi zakázalo poslouchat depresivní písničky. Ale já Greensleeves zbožňuju. Už pro tu vzpomínku na chvíli, kdy jsem usínala v autě, byla jsem odvážena na Moravu, hráli ji z rádia a já se zachumlaná v klubku cítila neskutečně bezpečně.

Pokazil se nám foťák. A protože všichni rezignovali na koupi nového, chtěla bych si ho pořídit sama, abych se pak mohla procházet s pocitem, že ta úžasná věcička v ruce je má. Jen řeším dilema. Značku mám jistou, peníze taky, ale vzít si ten malý červený, který se vejde kamkoli, nebo ten větší černý a cítit se jako machr? Stále tápu.

Před včerejškem jsem se patlala s portrétem jednoho krásného blonďáka s modrýma očima a milým úsměvem. Trvalo mi to neskutečně dlouho, pak jsem spokojená se svým výtvorem běhala po domě a opakovala si, jak jsem skvělá, úžasná a dokonalá a že tohle se mi fakt povedlo.

Bráška mi pak pověděl, že dotyčný chlap na papíře vypadá jak přihřátý. S rozzářenýma očima jsem se nevěřícně otázala, jestli tak fakt vypadá, a pak jsem se chválila dvojnásob. Jsem skvělá portrétistka!

Večer zavítala do mého pokoje mamka a oznámila mi, že "to je skoro podobné Zdenálovi". V té chvíli mi definitivně zkazila náladu. Vždyť mu to přece je podobné! Neříkám, že na 100%, ale je!

Ráno jsem byla ve městě. Potkala jsem černovlasého tatínka s dvěma malými syny. Byl oblečen do růžového trika. Málem jsem se s tím svým pitomým úsměvem roztekla. Když si chlapi vezmou růžové tričko nebo červenou košili, brečela bych, jak jim to sluší.

Pak jsem šla za mamkou, popsala jí svůj zážitek a společně jsme se postavily před jejího kolegu s komentáři: "Byl krásný, ne jak on!" "Ty brýle mu nesluší, že ne?" "Blázníš? K němu bílé brýle? A ještě to oranžové tričko!" "No to je příšerné!" Neslyšel nás, ale i tak se tvářil, že zdrhne.

Na nádraží jsem vyzvedla Wolfy a šly jsme do zámku. Wolfy mě zezačátku učila japonsky. Z jejího děkování jsem porozumněla jen: "Don't kaši mažte!" Tak já nevím, fakt to byla japonština?

A pak následovala prohlídka zámku, při které na nás většina zúčastněných zírala jak na blázny. Já vím, je nám šestnáct, v zámku by nás asi nikdo nečekal, natož když tam tak vysmátě pobíháme, já ještě k tomu bosa. Ale to, že průvodce povídal o servírování módního čaje, jakési Aněžce, odfouknutí zánětem, obveselování pážaty, o stropách a o tom, že centro zámku se restauruje, to jim snad přišlo normální.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Chii Chii | Web | 19. července 2013 v 22:38 | Reagovat

Díky, že ze mně děláš blbečka, ačkoli to umím skvěle sama. :D Já to řekla správně, tys blbě rozumněla, yo!

Nedělej, že foťák vybíráš podle značky. :D Měl by ladit s noťáskem. ^.^

2 pavel pavel | Web | 20. července 2013 v 22:55 | Reagovat

Paroubek chodil rád v růžovém. To by sis tu růžovou hned znechutila.
Já upřednostňuji kvalitní foťák do kapsy,  protože ho mohu mít stále u sebe, ale rozhodnutí co si máš koupit, si musíš vyřešit sama. :-)

3 Můj Japonský Dům Můj Japonský Dům | Web | 21. července 2013 v 9:41 | Reagovat

Já bych chtěla zase mobil nový, ten mi moc nestačí. Naopak s foťák vystačím.
Nojo vždy se portrét nepovede, mě se to taky stává.

4 Vendy Vendy | Web | 21. července 2013 v 15:03 | Reagovat

Taky žeším dilema, zda foťák červený nebo dražší. Líbí se mi oba, ale peníze mám jen na jeden. A vzhledem k tomu, že ještě potřebuji multifunkční tiskárnu, není asi co řešit. :-?
Ten zámecký výklad mi zní prapodivně. Aněžka? 8-O
A že jsi tetička, na tom nic není. Jakápak stará, co je to za řeči. Já byla tetička, když mi bylo šestnáct, kdyby se tetičkování mělo zahrnout do kategorie stará, už jsem stařena pěkných pár(desítek)let. ;-)  :-)
Portrét se asi povedl, pokud byl k poznání. :-)

5 blažena blažena | Web | 23. července 2013 v 6:36 | Reagovat

Gratuluju tetičko :-)
Já znám dívku, která se stala tetičkou v 10ti letech. :D
Velký krásný foťák jsem nikdy neměla, mám jen takového  malého starého prcka.

6 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 23. července 2013 v 22:53 | Reagovat

S foťákem jsem také řešila dilema a nakonec vybrala malý fialový :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama