Hra na rodinu, ležení v kopřivách a zrádný potok

3. července 2013 v 13:40 |  Zápisky deníkovské
Pátek. Tento rok jsem naposledy navštívila školu. Pak jsem z ní s ohromnou radostí zdrhla a dopravila se domů. Večer jsme jely do divadla. Samozřejmě se to neobešlo bez komentářů stylu "Zase?" "Však nikam nejezděte." a "Užívej si toho, že jsi doma, a ne pořád někde lítat." To zas budou prázdniny. Nicméně ona hra na náměstí byla dokonalá. A její aktéři taktéž.

V sobotu se konala tradiční rodinná oslava. Nesnáším to. Takového toho hraní na rodinu a pomlouvání za zády mám už po krk. Proto - pokud se někdy vdám - budu mít malinkatou svatbu. Malilinkatou. A se samýma fajn lidma, kytkou z jahod a s krátkými šaty.


Ale zpátky k tomu dni. Sotva jsem uviděla svou drahou tetu, když jsem jí šla otevřít, začala rýpat. "Á, Kačenka sem běží. Sotva noha nohu mine. My už jsme chtěli odejít." Odpustila jsem si připomínku, že větší radost by mi mohla udělat jedině, kdyby si svůj obličej orestovala na pánvi a do krku si dala tunu vaty, abych už nikdy neslyšela její rádoby vtipné komentáře a neviděla její stejně debilní ksicht. Udržela jsem se.

Pak začaly další komentáře a stížnosti na mě. Jenže já mám slabé nervy a nevydržela jsem to. S očima v sloup jsem prohlásila ani tiché, ani hlasité slovíčko pojmenovávající ženu vykonávající nejstarší řemeslo na světě, sbalila jsem si věci a zdrhla do Wolfyiné náruče.

Společně jsme se pak vydaly na tzv. slučku. Byli tam čtyři(?) bývalí spolužáci, jakýsi Kuba, který mi svým vystupováním připadal jako teplý, a nějaký arogantní magor Karel, který nedovedl vyřknout jedinu jednoduchou větu bez slova p*ča a tvářil se, jako by mu tam všechno patřilo a my mu nesahaly ani po kotníky.

Spolužačka Kristýna, která nikdy nebyla nijak příjemná, se ale dala snést. Dokonce bych řekla, že byla oproti těm čtyřem letem příjemná.

Překvapil mě spolužák Luboš, který mě minulý rok pod vlivem marijánky přesvědčoval, že za mnou stojí mimozemšťan. Scházel ze schodů, já seděla na nepohodlné posteli a on prohodil "ahoj". Pak se vrátil, objal mě, já se překvapeně otázala, kdo je zač a jestli se známe, a pak jsem se jen divila, jak jsem ho nemohla poznat. Ale chápejte, byla tma.

Kdo mě nepřekvapil byl Radek. Namol odběhl k lesu, zahodil své tričko, pozvracel se a pak si lehl a odmítal se hnout. ("Říkej zvuky, já neslyším! A nikam nejdu. Nechte mě tady. Prosím.") S Wolfy jsme se ho snažily odtáhnout a obléct, na chvíli se k nám přidal i Jakub, ale Radek stávkoval. Jakub odběhl a už se nevrátil a chvíli tam s námi byla Sabra. Pak taky zdrhla.

Nakonec se Radimovi podařilo dopravit Radka k chatě a já sletěla do potoka. Chodit s mokrýma botama je jedna z nejodpornějších věcí, které svému tělo nedobrovolně dělám. Ještě teď mě škrábe v krku.

Před tímto incidentem mě ale Radek neskonale pobavil, když vcházel do chaty a dezorientovaně z ní vycházel, pak se plácl do čela s výkřikem: "Zapalovač!" a vrátil se zpátky. Až pak:

"Radku?"
"Ano?"
"Zapalovač!"
"Jó, ahá!" *otočka a zdrhl, vrátil se*
"Radku?"
"Nó?"
"Zapalovač?"
"Jó... zapalovač! Ten... ten mi nechtěli ani ukázat!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 3. července 2013 v 22:53 | Reagovat

Měla jsi aspoň zábavu, já se tu docela nudím.

2 fotografie-a-malby fotografie-a-malby | Web | 5. července 2013 v 20:56 | Reagovat

Fakt? Docela bych chtěla na jeho výstavu. Ano máš pravdu je tam hodně výrazná ta nahota. Hlavně on prý miluje tlustější ženy a myslím, že s jednou takovou je ženatý.
A moc ti děkuju:)

3 Vendy Vendy | Web | 6. července 2013 v 13:27 | Reagovat

Změna je život. Rozhodně se nenudíš! :-)

4 Vendy Vendy | 6. července 2013 v 16:21 | Reagovat

P.S. malou svatbu... malinkatou... bude reportáž? ;-)  :-)

5 blažena blažena | Web | 7. července 2013 v 8:16 | Reagovat

Ještě že máš kam a s kým zdrhnout, když tě doma štvou. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama