Překrásný pirát, únos bot a pokus o živý sarkofág

24. června 2013 v 14:26 |  Zápisky deníkovské

Článek se speciálním věnováním kolegyni Wolfy ...

(...proto, že na něj dva dny čekala. A taky proto, že teď nebude mít připomínky ohledně toho, že některé zážitky jsou zapsané na přeskáčku. Jejich přesné pořadí si už totiž nepamatuju.)

V sobotu v poledne jsem nastoupila do vlaku a po vynaložení velké snahy ohledně přejítí vagonu jsem se dostala až k Wolfy. Společně jsme vyrazily na náš milovaný hudební festival. Ten dav, který nás doprovázel, mě děsil. Nakonec mi ale přišlo, že tam bylo méně lidí, než minule, takže fajn.


U vchodu nás zastavilo pár borců s brýlemi a neskutečně drsným výrazem. Ochmatali mi tašku a poslali mě dál. Na zakázanou petku ani deštník nepřišli. A to jsme původně chtěly přibalit i rozdrcené magnesium.

První, kdo nás nějak více zaujal, byl moderátor v tradičním obleku Jacka Sparrowa. Ze začátku jsme se mu vyhýbali, pak kolem nás prošel a Wolfy dostala hysterický záchvat.

Když se uklidnila, přestala šermovat rukama, vykřikovat nesmyslé útržky vět a vrhat zděšené pohledy, dozvěděla jsem se, že Jack Sparrow není onen starší herec, kterému se tak mile vyhýbáme, ale jeho mladý, krásný a celkově dokonalý kolega P. Chtěla jsem se o tom přesvědčit a obrovské brýle chránily mou identitu i zkoumavé pohledy. Jen ten přiblblý úsměv mě zákeřně prozrazoval.

Na nádvoří jsme u starých motorek našly i průvodce a jeho drahou. Velice mě potěšilo, že se nedostala ke slovu a nedokazovala tím, že o tamní historii absolutně nic neví, jako to dokázala minule. Přesto mě udivilo, k čemu tam je průvodce, když se neprovádí. (A provádět se mělo, bylo to napsané i na plakátech!)

Taky tam byl jeden krásný kluk. Vypadal jako Tomáš klus a můj bývalý spolužák dohromady. Ale my přece pronásledovaly pirátského moderátora. Ten vyšel ze zámku, uviděl nás a vrátil se dovnitř. Jak milé.

Velice nás zklamalo divadlo. První to vypadalo, že se nebude vůbec nic dít, pak nám ženská oznámila, že předvedou jen ukázku jedné z jejich her, a potom s velkou radostí pronesla, že uvidíme jen jednu postavu ze třech, které se tam objevují. Dva krásní námi velmi oblíbení herci a jedna herečka. Samozřejmě tam byla jen ona a my jsme se uraženě vrátily do zámku.

V něm jsem sebrala Wolfy boty. Před kamerami. Bavilo mě dívat se, jak telefonuje, snaží se udržet nenaštvaný tón, vrhá na mě vražedné pohledy a poskakuje, kam chci já. To víte, jsem gentlewomenka. A jakési dítě předemnou prohlásilo, že je Mickey mouse.

V té krásné raně barokní budově jsme zůstali po většinu doby. Seděly jsme na příjemně pohodlných pohovkách a povídaly si. Když už jsme přecejen vyšly ven, komentovaly jsme zajímavé lidi okolo nás.
Wolfy: "Mm, ten vlevo!"
já: "Jé, ten v tom zeleném tričku!"
Ten vlevo měl zelené tričko.

Venku mi Wolfy řekla, ať si klidně jdu. A já šla. Jackie Sparrow právě komentoval jednu část akce, tak jsem si stoupla před něj a poslouchala ho. Jak jsem později zjistila, Wolfy stála za ním a také neměla špatný výhled. Ten chlap má naprosto dokonalé tělo, což se díky mé osobě během dne několikrát dozvěděl.

Wolfy: "Mají patnáct minut zpoždění. Jackie zabloudil. Asi potkal Penélopku."
 
Ten herec krásně vyslovoval r. Tak zvláštně. Takže jeho moderování znělo: "Prrostřeno... pirraně... drrama... prrospěje... vyrrobila... žebrrá... krrásné... vítrr... zabrrat". A pak radši zmizel.
 
Wolfy: "A Jackie nikde. Pozvem ho na rande?"
já: "Je ženatý a má dítě. Syna. I když toho může vzít s sebou, že?"

Po nějaké době jsem měla lidí okolo nás po krk. Zvlášť, když mi na botě přistál kus pizzy a její majitel se ani neomluvil, jen se otočil a kamarád toho chlapa ho začal s omluvným úsměvem peskovat: "Nech tohó, zamažeš střevíce... tady!"
 
Zabloudily jsme do obchodu, kde Wolfy chtěla nákupem získat coca colu. Nemohla si vybrat, s jakým nápisem, tak tam řešila menší rozpolcení své duše. "Jsem Bohyně, nebo Jana?" Já byla jednoznačně pro Bručouna.

Před zámkem bylo auto, ze kterého byly pouštěny Rybičky 48 a jejich Emily. Wolfy se smála, jak je ta písnička divná, ale mi se líbí. Jen mě v ní bodá do uší to zpěváky stále vyslovované tvrdé y. "Emyly!"
 
Zpátky v zámku jsem opustila Wolfy a vydala se za průvodcem zjistit, proč není prohlídka. Chodil pod arkádami sem a tam a mě bavilo pronásledovat ho hned za ním. Když už se na mě jakýsi chlap v uniformě začal dívat poněkud udiveně, vyrušila jsem průvodce a on se chudák musel otočit. Vysvětlil mi, že prohlídkou zámku jsou myšleny motorky na nádvoří a celkově opravená fasáda, a já jsem s velmi nechápavým pohledem prohlásila aha a vrátila se k Wolfy.
 
Dostatečnou pomstou za neexistující prohlídku pak byla věta malého kluka, který se s lítostivým hlasem tázal své rodičky ohledně průvodce s cylindrem: "Mami, kouzelníci už odešli?"

Taky jsem se po dlouhé době dostala na schodiště, které bývá otevřeno málokdy. Šla jsem první a Wolfy za mnou se rozhodla projít dveřmi. Neúspěšně. Narazila si ruku, cosi zavřeštěla a vypadala u toho úžasně dezorientovaně, takže jsem jí ty zlé dveře otevřela a hned jak vyšla, svalila jsem se smíchy na sloup.
 
Naštvaná? Uražená? Každopádně se tak tvářila, když mi vyčítala, že jsem jí dostatečně brzo neotevřela dveře, že je nebyla schopna sama otevřít, že se jí směju a že se na ni průvodce dívá jak na šílence. Já se mu nedivím, z jeho pohledu tohle všechno vyčítala sloupu.
 
O nějakou chvíli později se rozhodla, že se průvodci pomstí, takže jsem ji při procházení kolem něj pro jistotu zezadu objala, a venku už její vražedné plány začaly mizet. Ke mně.

Wolfy: "Kam se ženeš?"
já: "Proč Tě nemám žrát?!"
 
Večer jsme se pak uvelebily na kamenném okraji vodní plochy a zamaskovaly jsme do tašky svítící tyčinky. Brzo začal překrásně zpívat hlavní host dne. Ještě předtím jsem se snažila zamotat Wolfy do deky, aby vypada jako sarkofág - při vší snaze musím uznat, že pořád byla spíše podobna mumii. Tak jsem to vzdala, sebrala jsem její foťák a začala jsem si s ním hrát.
 
(Když jsem ji pak prosila, aby mi přeposlala mnou zvěčněné chvilky, poslala mi několik emailů s nadpisy Držky - 1.-5.část. Většinou jsme na nich totiž figurovaly my.)






P.S.
zpěvák(?): "Teď vám zahrajeme druhou písničku."
Wolfy: "Oni už nějakou hráli?"
já: "Jo, přece to vuááááááááááááááááááááááááá!"
Wolfy: "A jmenovalo se to vuvuááááááááááááááááááááááááá!"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Chii Chii | Web | 24. června 2013 v 18:54 | Reagovat

Drahá kolegyně, moc ti děkuju za článek. Jsem dojata a připadám si důležitě. :D
A vůbec, děkuju za celý ten den - byl nádherný. Když už znuděné poledne, večer stojí vždycky za to. :D

A ty dveře jsi měla otevřít dřív! :D

2 •*•Cájina•*• •*•Cájina•*• | E-mail | Web | 24. června 2013 v 22:17 | Reagovat

Ahoj máš hezký blog plný zajímavých článků :-)
krásný blog a moc se mi tu líbí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama