Konec roku - koncoroční - konečněroční - končí!

17. června 2013 v 19:14 |  Zápisky deníkovské
Vedle mě leží portrét, ve skříni je mnoho skic a já čekám na zítřek, kdy mám v plánu vykoupit jeden výtvarný ateliér - obchod. Těším se, i když to beztak nedopadne tak, jak chci.

Doma mi na poličce nad stolem leží vstupenka. Docela obyčejný cár papíru, na kterém je ale jedno krásné slovo. Host. V sobotu vyrážím na můj oblíbený festival a těším se, přičemž se zároveň bojím.

Mám velkou radost, že aspoň něco bude na chvíli zase jako dřív. Ale tamní lidi to beztak něčím zkazí. Uřvaná děcka, nervózní matky, opilí dospělí a zhulení puberťáci. Hudba na maximum, všudeproudící dav lidí a mezi nimi já, která se nebudu moct hnout, aniž by mě nezašlápli. A než se dočkám toho nádherného dne, budu se muset učit.


Dneska to jsou jen dva předměty, ze kterých zítra píšeme závěrečnou písemku. Neumím ani jeden. Nějak mi na této škole zošklivěl dějepis. Ne, to není to pravé vyjádření. Baví mě, ale hned ho zapomenu a už nejsem schopna si ho nějak vtlouct do hlavy. Snad mi ta právě vycházející dvojka zůstane i po testu.

Další z dvojek bude z češtiny. Je to absurdní. Žádný z předmětů, které mám ráda, mi nevychází na jedničku. Zato praxe, ekonomika a jiné vědy, o kterých nevím vůbec nic, mi vychází na výbornou.

Nejvíc mě štve výtvarka. Neříkám, že kreslím jako Wiliam Turner (jehož obrazy Vám vřele doporučuju alespoň vygooglit, protože jsou přenádherné), ale oproti mým spolužákům aspoň něco dělám.

Učitel je mě naštván, protože jsem mu vytkla, že na mé místo dal jeho obraz s mrtvolou vylézající z hrobu. Vzala jsem ten výkres do rukou, následoval hysterický záchvat ("Okamžitě to polož! Kateřino! To je moje! Vrať to tam! Dělej! No to tam teda bude, máš smůlu! Polož to!!!") a pak jsem obraz odhodila.

S rudýma očima mi oznámil, že on se tam stejně vrátí a ten obraz bude dokreslovat vedle mě, po mém zlověstném zavrčení slova: "Neděste!" ale zaváhal a odvážil se ke mě až přiblížit až po nějaké době, a to velice opatrně. Od té doby mám u něj samé špatné známky. Ale stejně nechci, aby odtud odcházel.

V pátek jsme byli se třídou v divadle. Už ráno jsem se na nádraží vrhla na spolužáka Toma s tím, že mu sako nehorázně sluší. Samolibě přitakal, ani nesklonil hlavu k mé oproti němu maličké osobě a pochvalu mi oplatil. Pak mi slíbil, že ho odteď kvůli mě bude nosit pořád.

Pochválila jsem mu tento skvělý nápad a přidala nevinnou připomínku: "Sluší Ti to mnohem víc, než to vytahané oblečení." Nebýt toho, že mě Eda odtáhl pryč, asi bych byla bez zubů. Tomáš se totiž obléká do oblečení stylu hip hopu a po mém dodatku vypadal, že bude rdousit.

A já, takový úžasný tvor, si přece nezasloužím smrt ve svém dětství.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 blažena blažena | Web | 18. června 2013 v 13:48 | Reagovat

Mám ráda vůni v papírnictví a vlastně ráda čmuchám manželovi k různým barvám, on taky rád a docela dobře, aspoň si myslím... kreslí a maluje. :-)

No k tomu spolužákovi, holt ješitný mužský. :D

2 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 18. června 2013 v 16:46 | Reagovat

Na známkách nezáleží. Je plno důležitějších věcí :-)

3 Vendy Vendy | Web | 6. července 2013 v 13:19 | Reagovat

Na Williama Turnera jsem se podívala, má opravdu impozantní malby. Jestlipak sem dáš nějakou svoji?
Poslední momentky ze školy už se proměnily ve vzpomínky. Teď je ti hej! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama