Dva skvělí Zdenálové, usměvavý koketa a temperamentní kráska

27. června 2013 v 22:07 |  Zápisky deníkovské
Na úterý se naše třída dobrovolně upsala ďáblu. Hned ráno jsme se v úmorném dešti vydaly hlídat hlídky na olympiádu v orienťáku. (Tu logiku jsem nepochopila. Proč jsou lidé nahrazováni stroji, aby pak stejně ty stroje hlídali?!)

Naší šestičlenné skupinky se ujal jakýsi Zdeněk. Byl úžasně milý. Ale to ani zdaleka nevykompenzovalo čtyři hodiny v dešti, kdy jsem se krčila v lese za keřem jak nějaký úchyl, nenašel by se na mně milimetr čtvrečení suchý, třásla jsem se zimou a děsila okolo probíhající lidi a jednu zrzavou veverku.


Když pak Zdeněk přišel a oznámil mi, že už můžu jít domů, měla jsem hroznou chuť svalit se mu k nohám. Radostí. Ten skvělý člověk mě konečně propustil z ledové zimy. Doteď netuším, jak jsem se vyhnula zápalu plic.

...

Včera jsem byla s Wolfy v divadle. Moc jsem se těšila. Bylo to předposlední představení tuto sezónu. Znám se. Už za týden budu těkavě chodit s roztřepanýma rukama a nemyslet na nic jiného, než na divadlo, herce a představení.

Cestou autobusem tam i zpátky s námi jel chlap ze zámku. Taky by nás tamní lidé mohli hlídat méně nápadně.

V divadle jsme si zabraly nejkrásnější místa. Seděly jsme hned u pódia a rozplývaly se nad herci, kteří měli za chvilku přijít. Po chvíli si k nám s dovolením přisednul starší chlap. Dávala jsem mu tak deset minut, než začne mít našich řečí plné zuby a změní místo svého pobytu nebo rovnou zdrhne. Nestalo se. Naopak můj cylindr ho zaujal natolik, že se ptal, zda dnes vystupuji a jestli je ta pokrývka hlavy má. Prostě se s námi k mému velkému údivu bavil!

Líbilo se mi tam. Zbožňuju tu hru a zbožňuju ty herce. Obojí je správně úchylné. (:

Chci vrátit všechny ty krásné okamžiky. Především tu chvíli, kdy herečka H. vraždila svého kolegu P. představujícího Caesara. Seděla mu na břichu (ehm), vrážela do něj dýku a námahou poskakovala. Netuším, jestli si to dokážete představit, ale Jeho vzdávající se ruce a věta: "Hou hou, maličká." tam neskutečně skvěle pasovaly.

A taky Romeo (opět v podání herce P.) a Julie (kterou hrál herec, opakuji, Julii hrál herec, Zdenál, nadále Z.). Vždycky se vidím v pasáži, kdy Julie naléhavě trhá hlavou svého milého. "Miluješ mě? Já vím, že řekneš ano, a já ti uvěřím!" Takhle jednou určitě dopadnu.

Když hrál P. chůvu, nemohla jsem se zbavit pocitu, že se nám mstí za sobotu. Stoupl si k nám, předklonil se a... bylo to dost nepříjemné. Taky mohl přijít v hezčím kostýmu.

Otrávená Julie pak ležela přede mnou a před Wolfy a kdykoli ji Romeo nějak zalichotil, třeba ve stylu, že je krásná i po smrti, ožila, spiklenecky na nás mrkla a spustila: "Mám kliku, asi." Pak se jejího těla zase zmocnila smrt.
P. taky hrál dceru, která přišla o ruce. Když její matka - herečka H. - chtěla, aby jí tleskl o dlaň, uraženě se s pláčem rozběhl pryč. Bylo to tak dokonale zahrané, že bych mu věřila i ty neexistující slzy, které mu jistě kanuly po tváři.

V jednu chvíli mi u nohou přistála herečka H. Je to nefér, ale i ona je naprosto dokonalá. A krásná, a milá, a vtipná, a charismatická, stejně jako její kolegové. Tudíž jsem jí pro měkčí dopad uhnula hohama zatímco ona dělala, že tak to přece mělo být. Ležela, pak si sedla, přičemž mi v klidu ochmatávala nohu. Já ji s naprostou samozřejmostí položila ruku na tu její, ona se na mě podívala prazvláštním pohledem typu Nemělo to tak být, ale to na sobě přece nedám znát, snad vám to nevadí. Nechala jsem ji vydýchat a pak mě opustila.

Později, když hrála krále, přisedla si k Wolfy a rukou jí také suverénně hladila nohu. Taky si k nám přisedl herec Z., který si velice rád sedá cizím slečnám a ženským na klín a tváří se jako malé děcko. "Paní, vraťe nám toho herce!"

Ještě musím vzpomenout pár krásných chvílí. P. schovaného za záclonou, kterou měl přišitou ke klobouku, a jeho nervózní tiky do stran. A ukázku žargonu, kdy ženskou z pódia povzbuzoval k malému hereckému výkonu mírným kopancem, imaginárním plivancem, herdou do zad a přáním: "Breptej, potvoro. Tfuj, tfuj, tfuj, zlom vaz."

Skvělá byla i chvíle, kdy Z. dával divákům prvních řad igelit, aby byli chráněni před případnými letícími vnitřnosti. U mě se na chvilku zastavil, prozkoumal pohledem mé šaty a pronesl, že v místě přede mnou je v plachtě díra a že mi ji přeje. K Wolfy zase poznamenal cosi v tom smyslu, že doufá, že dojde i na její bílou košili. Pak po nás H. házela vnitřnosti svého nepřítele a já odrážela ledvinu. Nelíbila se mi.

Po představení pak následovala autogramiáda. Když jsme stály v řadě pro podpisy, Wolfy si SMSkovala s její mamkou a já jí svěřovala své pocity. Vznikla z toho SMSka: "Zavolám ti v bojím." Když mi ji má kolegyně přečetla, dostala jsem záchvat smíchu a poradila jí, ať to přepíše na "v boji". Že je to kratší. Jenže v tu chvíli se stala taková nečekaná věc.

Lidi před náma zmizeli neznámo kam, já tam s Wolfy stála v tváří tvář hercům a nedokázala říct ani slovo, jak jsem se lekla. Ticho. Divné ticho. Mé oči zabloudily první k H. a pak k jejím kolegům P. a Z. Wolfy udělala totéž a oni si nás taky stihli hezky oskenovat.

Naštěstí se pak Z. s úsměvem zeptal, jestli chceme podpisy "jen tak, nebo s věnováním". H. se hned ochotně nabídla, že by nám tam přidala i nějaké sprosťárny, ale P. ji hned okřikl, načež zkoumal, proč mu dopsala nová propiska.
Zdenál zatím stihl Wolfy napsat věnování Milé Janičce a ostatní to od něj opsali. U mě se P. radši dvakrát zeptal, jak se jmenuju, i s omluvou, že si to nepamatuje (když jsem totiž říkala své jméno, kradl Z. pisátko). Pak napsal Katce a zeptal se, jestli to tam může být. Ten chlap má překrásné blbečkovské a omluvné úsměvy. Mé nejisté přikývnutí asi nepostřehl, protože ho v tu chvíli okřikla H. "No P., ty koketo, Katce!"

P.S..
Kamarádčiny testy z nemocnice dopadly naštěstí dobře a Barča pokračuje v léčbě. Tak snad... snad to vyjde. Musí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 29. června 2013 v 17:30 | Reagovat

Tak mám dojem, že Romeo a Julie v tomhle podání byla spíš fraška, než tragedie. To už se dělají parodie i na tohle dílko? :-)
Hlídání v dešti není zrovna příjemná záležitost, asi bych sakrovala a stepovala a zmrzala podobně jak ty. Naštěstí jsi to přežila bez následků na zdraví...
A teď už máš prima volno,ne? ;-)  :-)

2 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 1. července 2013 v 10:47 | Reagovat

Jo, v úterý bylo vážně hnusně.. lepší den na školní výlet jsme si vážně vybrat nemohly -.-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama