Růžové tepláčky, překrásný Milord a nečekané čekání

6. května 2013 v 11:44 |  Zápisky deníkovské
V pátek jsem se konečně dočkala té krásné chvíle - být zase společně s Wolfy a mamkou v divadle. Přestože už i já jsem došla k názoru, že zážitky odtamtud jsou nepopsatelné, budu se snažit zachytit alespoň něco.

Chůze na podpadcích mě zradila ještě na půdě, která by mi měla říkat pane. Taky máme skvělé auto. ("Wolfy, toho se nedotýkej, nebo se to celé rozpadne!") Jmenuje se Koloběžka, krycím jménem Citrónek. Ani to rádio tam nefunguje, tudíž jsem byla nucena hrát písničky z mobilu.


Vyjímečně jsme přijely včas, takže se vyskytl první problém - ženská před námi chtěla u kasy vykoupit vstupenky na snad všechna tamní vystoupení, zatímco já jsem jen stála s nervózním úsměvem a snažila se hypnózou zastavit ručičky na hodinách kousek od nás. To dlooouhé čekááánííí radši přeskočím.

Tamní uvaděči byli oba vážně skvělí. Vzhledem i vystupováním, což mě velice mile překvapilo. Herečka H. je nejdokonalejší osoba na světě. Zato její kolegyně moc nemusím, tudíž jejich popis vynecháme a vrhneme se na herce M., který hrál teplého.

V růžových legínách od přítele Pavla (že nejsem jediná, kdo si pořád představoval jeho kolegu se stejným jménem, Wolfy?) se schovával za závěs s tím, že "Já v tom vypadám jak... buzna! Pavel mi dal do tašky tepláky na cvičení a já se ani nepodíval, jaké!"

Ta hra byla fajn, i když mi ze začátku vadil minimální děj. Vše bylo založené především na povídání, ale našlo se tam mnoho krásných momentů.

Po skončení představení se na pódiu zjevila umělecká šéfka a oznámila nám, že i když se do dámského publika propašovali tři pánové (z nichž do konce vydržel jen jediný), máme si užít dámské společnosti, focení s fotkou Arnolda Schwerzeneggra, dortu i šansonů další z hereček, kterou mám - světe, div se - taky v oblibě.

Dorty roznášeli oni uvaděči a zatímco Wolfy před zákusem zalézala málem až pod sedadla, já jsem sympat'ákovi s krásně smutnýma kukadlama košem nedala a do dortu jsem se s chutí zakousla. (Zdůrazňuji, že jenom do dortu.) (:

Focení s Arnym kupodivu nebylo nijak žádané, takže ho nahradili uvaděči. Skvěle jsem se bavila už jen díky těm jejich grimasám. A pak přišla ona herečka zpívající šansony. Sice mě mrzelo, že jsem neuslyšela své milované Non je ne regrette rien, ale potěšilo mě toto v češtině:


Edith Piaf - Milord
.......

Včerejší dopoledne jsem tradičně věnovala kroužení kolem zámku. Když už jsem asi po sedmé míjela jistou tam pracující osobou, přistoupila ke mně, a zatímco jsem předstírala ustavičné klepání do mobilu, oznámila mi, že ten chlap, na kterého čekám, je právě někde jinde a at' ho zajdu navštívit, že bude rád a že mi jistě pochválí můj cylindr. Hehm, já na někoho čekala?! o:

.......

U mamky v práci jsem si pak uvědomila jednu věc. Že jsem byla zase po dlouhé době št'astná. A že mi ta debata připomněla, jaké to bylo v nejhezčím období mého zatímního života, kdy mi bylo čtrnáct.

........

Psát o dnešním majálesu nemá cenu. Punk nejsou učitelé s flaškou v jedné a s cigaretou v druhé ruce pogující pod pomníkem osvoboditelů. Punk je v duši.

P.S. Zdálo se mi, že mě Lucie Bílá učí létat na koštěti. Ani nevíte, jak krásné to je, když letíte lesem. (:
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 6. května 2013 v 22:54 | Reagovat

Cylindr se vrátil tam, kam patří,tedy na tvou hlavu. Boty na jehlách vyzkoušely tvou rovnováhu, učitelé s cigárou a flaškou tě naučili toleranci, z divadla sis odnesla pěkný zážitek a ochutnalas dort, myslím,že tohle všechno by sis mohla dát klidně do nemalých radostí... ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama