Běh po náměstí, dva alarmy a kreativita mých spolužáků

27. května 2013 v 19:44 |  Zápisky deníkovské
Pátek. V naší třídě probíhala dražba věcí a talismanů maturantů našeho oboru. Bylo to příšerné. Doteď totiž nepochopili, že když budou hřvát: "Kupte si to! Přihazujte! Vy jste volové! Víte, za kolik jsme to koupili my? Za osm set! Vy nejste schopní dát ani pár stovek! Hlavně, že je vás ve třídě tolik. Chápete, že nebudeme mít za co chlastat? A co pak jako chcete dražit vy? Nic? Jdětě do prdele. A přihoďte už někdo něco! Ať máme aspoň na vodku..." nikdo si nic nekoupí. Hodně věcí je o přístupu. A když si dav takhle zablokujete, nemůžete od něj čekat žádnou odezvu.


Večer jsme pak s mamkou a Wolfy vyrazily do kostela na koncert, protože hudebníci tam v rámci Noci kostelů měli hrát Mozarta. Dostavil se i chlap přeslečený za bývalého pána města a zatímco poslouchal koncert, venku ho komentoval kočí, který ho přivezl kočárem, a znudění hasiči. A vevnitř jsem při každém pohledu na něj dostala záchvat smíchu, protože má fantazie pracovala na 100% a já jsem ho viděla s hořící parukou, ječícího vysápaného na křesle a vedle něj myš či uvázaného mašličkou ke křeslu.

Vraťme se ke kočímu. Měl na hlavě krásný cylindr. (Ostatně já taky.) Ale už nějakou dobu mám v přítomnosti těchto skvělých pokrývek hlavy prazvláštní reakci - natáhnu ruce před sebe, (vsadím se, že se mi roztáhnou zorničky,) začnu dělat dlouhé kroky a před sebou vidím jen cylindr. V té polotmě jsem musela vypadat jak zombie.

Doufám, že chápete, jak těžké to pro mě je, dívat se na nějaký starší film a nemlátit hlavou do televize.

Po skončení koncertu hrabě vyšel z kostela, kopl do sebe několik skleniček slivovice, nejbližší ženskou nazval konkubínou, nastoupil do kočáru a ujížděl pryč. Já s Wolfy jsme se vydaly do města a dávaly si s kočárem na druhé straně města závody. Muselo to vypadat skvěle. Běželo tam cosi v cylindru a za sebou táhlo cosi v ponču. A obojí se smálo. V zámku jsem sebrala dva kamínky a jeden darovala Wolfy. Byla to těžká volba. Jeden měl hezčí barvu, druhý tvar.

Dvakrát jsme prošly kolem budov, u kterých se po našem minutí rozezněl alarm. A zatímco všichni zdrhli, my se dál vlekly po tmavých ulicích. (Návštěva hřbitova se nekonala, byl zamčený.)

...

V pátek se konala další z rodinných oslav. Na můj vkus tam bylo moc lidí, tak jsem zdrhla na zahradu. Několik hodin jsem dělala doprovod příteli mé sestřenice, který se z toho málem zhroutil. To, že je ve vybrané společnosti, odvolala do tří minut. Vůbec nemá výdrž na má filosofická témata. A doteď nepochopil, že je vzduch potřebnější než jídlo.

...

Mám ráda hodiny výtvarky. Užívám si je, dokud můžu. Ale kreslení abstraktna není nic pro mě. A pokud mě dokáže něco vytočit, je to, když někdo začne kreslit přesně to, co mám na papíře já. Vraždila bych. Takže zatímco všichni seskupovali čáry a tečky, já jsem se pustila do lyrické abstrakce. Po několika minutách jsem nebyla sama. Totéž, když jsem pak barvu prskala štětcem na výkres. To víte, umělecký obor, každý tu při práci zapojuje vlastní fantazii a používá svou kreativitu...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Chii Chii | Web | 27. května 2013 v 20:19 | Reagovat

Už nevím, jestli jsem si vybrala šutr s lepší barvou nebo tvarem. Asi tou barvou... :D

2 pavel pavel | Web | 27. května 2013 v 21:34 | Reagovat

Já maloval a kreslil taky rád a co se týče toho prodávání to znám, lidi jedině odradíš když se jim vnucuješ. Vnucování nemá nikdo rád ať se týká čehokoli.

3 Vendy Vendy | Web | 27. května 2013 v 23:38 | Reagovat

Ten tvůj abstraktní výtvor bych chtěla vidět.
Nechceš ho  přihrát na net? Tedy sem na blog? :-)
Dražba amuletů, to se taky jen tak nevidí. Ale s tím přístupem bych se taky šprajcla, šli na to hodně blbě. 8-)

4 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 30. května 2013 v 10:27 | Reagovat

My jako maturanti jsme nic neprodávali. Jen jsme chodili po třídách v převlecích, říkali básničku, vybrali drobné, rozdávali bonbóny, všechny a všechno nafíkali voňavkama a pomalovali rtěnkama...

5 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 31. května 2013 v 19:40 | Reagovat

To zní zajímavě, já letos na Noc kostelů chtěl taky jít, protože v jednom z nich zpíval náš školní sbor, ale nakonec z toho sešlo kvůli zmatkům s datem a místem konání. Jka to tak u nás už bývá. :-D Později se mě ještě snažili vytáhnout na mši za naši školu, ale v 7 ráno bych tam nešel ani za nic. Shodli jsme se ve třídě, že taková mše by měla daleko větší úspěch večer a to ještě v případě, kdy by se po ní konala after party a ta after party měla ještě jednu after party, která by trvala po celý druhý vyučovací den. :-D

Naši maturanti taky hrozně rádi draží ... naneštěstí jsme to právě my, kdo má ve třídě takové dražební maniaky, takže skoupí bez zeptání všechno a potom ještě chtějí peníze od zbytku třídy. Pfff ... jako bych ten plakát s integrovanými obvody chtěl!

Abstrakci já také nemám rád ... všichni si to vždycky užívají, protože "si mohu dělat, co chtějí", ale mně to jaksi nevyhovuje. V kresbách mám rád vedení - nebo aspoň předlohy. Protože já dokážu něco vymyslet, ale ztvárnit už rozhodně ne. :-D Ale v případě abstrakce to mnohdy už jenom na vymýšlení selže. Já si myslím, že černý čtverec na černém pozadí je vrchol dokonalosti a ničeho lepšího se v abstrakci dosáhnout nedá. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama