Máme svobodu? Nemáme svobodu?

10. února 2013 v 22:37 |  Mozaiky myšlenek
Přemýšleli jste nad tím někdy? Jsme vlastně svobodní, nebo ne? Teď nemyslím, jestli máme po svém boku zákonem uznaného partnera, ale to, jestli si můžeme dělat, co chceme. Co myslíte?

Rok 1989 máme většinou spojený právě s tímto rozporuplným slovem. Se svobodou. Ale vážně jsme tak volní? Smíme si sice vzít peníze a odjet či odletět daleko za hranice našeho státu. Také můžeme beztrestně vyjadřovat svůj názor. Jenže mám pocit, že obojí jen teoreticky.


Jak můžu zdrhnout do zahraničí, když mě tady váže tolik věcí? Tradice, nedostatek peněz, povinnosti, práce, dům, splátky, rodina, prostředí... To vše nás tady neúprosně drží za nohu a odmítá nás to pustit třeba jen na týden, kdy bychom si sbalili batoh a zdrhli do lesa.

Svoboda projevu? Ehm. Dovolte abych se zasmála. Nedávno jsem napsala na jeden ze svých blogů básničku. Naprosto neurážlivou, nepsanou vůči nikomu a s dodatkem, že každý má právo na svůj názor a já mu ho neberu ani ho za něj nebudu shazovat. Ale nějaké dobré dušičce se evidentně nelíbila a celý blog zmizel z povrchu internetového. Zajímá vůbec někoho, že básnička před touto má pro mě nedocenitelný význam? Že jsem ji psala v ne zrovna dobrém stavu a že mi právě to vypsání pomohlo? Ne!

Vážně si myslíte, že jste svobodní? Zkuste jít v létě po ulici bosí. Nebo si dejte do vlasů kytku. Lidé vás začnou odsuzovat. Jste jiní. A být jiným znamená být zvláštním a divným. Nemůžete kolem nich svobodně projít, začnou vás komentovat nebo na vás aspoň budou házet pohledy plné pohrdání.

Nezaplat'te inkaso. Svobodné rozhodnutí to sice je, ale pak půjdete naprosto nesvobodým rozhodnutím pod most. Drahé čtenářky, vezměte si sukni po zem. Znám ten pocit, kdy se snažíte zachovat si kousek ze svého svobodného já a vrstevnice v k sobě naprosto nepadnoucím, ale hlavně obřími nápisy značek potištěném oblečení si na vás budou ukazovat prstem a chichotat se.

Já je vlastně obdivuju. Být klon, mít od ostatních navolené jak vypadat, jak se smát, jak se chovat, jaké hodinky nosit... Musí to dát hodně práce, takhle zapřít své já. Vyhnat ze sebe to, co je přirozené, a adoptovat si myšlenky někoho jiného.

Zbožňuju statusy na sociálních sítích typu: Nejsem jako ostatní, já jsem originál. Když pak vyjdu na ulici, vidím několik kopií těchto "originálu." Často si pak říkám, jestli si tito lidé nepletou významy slovních spojení být originální a chovat se, jak mi to nalinkovali.

Abych se veřejně přiznala ke své sobeckosti, tento článek vznikl na popud mých spolužaček. Večer jsem tradičně nastoupila do autobusu a ten mě odvážel na internát. Ve Zlíně pak přisedaly mé tři spolužačky a už když mě na nástupišti spatřily, nesl se celým nádražím smích a radostný řev stylu: "Katka - hehé - má - hehé - klobouk!" "Ty volé, to bych si nikdy nevzala." "No to je - muhehééé!"

No a co? Já nikoho k nošení mých věcí nenutím. A takové kravky už vůbec ne. Mimochodem, ten klobouk se už pár staletí nazývá cylindr a já ho budu nosit kdy chci, kam chci a k čemu chci. Už pro tu vzpomínku na člověka, se kterým mám tuto překrásnou pokrývku hlavy, kterou jsem dostala po třech letech usilovného přání si, spojenou. Jenže tohle loutky bez mozku nepochopí a já jim tak místo vysvětlování dala jen dobrou radu do života - když už někoho pomlouvám, tak aspoň ne tak nahlas, aby to slyšel.

Tak co si myslíte? Máme tu svobodu či nemáme tu svobodu?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carl Levers Carl Levers | 11. února 2013 v 19:57 | Reagovat

Zdravím.
Po dlouhé, předlouhé době, opět píši svůj názor na tento blog. Není to pro mě jednoduché, vzhledem ke svému psychickému stavu, tak doufám, že autorka ocení tuto oběť a snahu.

Předně musím smeknout. A k tomu prohlásit: Bony, mluvíš mi z duše. Svoboda je stav mysli, nikoli společnosti. I když i ona tu má své místo. Člověk v nesvobodné společnosti nemůže být svobodný, zato až příliš snadno může být nesvobodný ve společnosti svobodné... bohužel.

Nevím, co víc k tomu dodat. Snad jen, že já to udělal - sebral jsem se a šel do lesa. Jen tak. A hodlám to udělat znovu a budu to dělat kdykoli, budu chtít.

Přeji ti abys i ty vždycky našla sílu a odvahu být svobodná.

Svoboda je stav mysli... s těmito slovy se loučí
Carl Levers

P.S.: gratuluji k cylindru :-D

2 Vendy Vendy | Web | 12. února 2013 v 20:39 | Reagovat

Cylindr? Muselas vypadat skvěle!
Spolužačky byly hloupé holky. Možná to jsou právě ony, které hlásají na FB originalitu a jedninečnost a svobodu... pěkně pokrytecky. A ve skutečnosti jsou to možná úzkoprsé husy...
teď nevím, jsou husy úzkoprsé? Nerada bych urazila tu skvělou drůbež.
Tvá úvaha je výborná, opravdu  je svoboda relativní pojem. Teoreticky můžeš skoro cokoliv, prakticky raději nevybočuj z průměru.
Ale cylindru se nevzdej a své originality taky ne! Je v tom tvoje duše.
Já vždycky obdivovala holky, co se dovedly obléct nebo učesat nějak výstředně, třeba v romantickém stylu gothic, nebo chodit s kloboučkem a krajkovými rukavičkami...
Nos, co uznáš za vhodné, za hezké a k čemu máš vztah. Nenech se rozhodit blbými kecy. Myslím, že ty holky ti tak trochu vskrytu záviděly.

3 Borůvka Borůvka | E-mail | Web | 6. června 2013 v 0:38 | Reagovat

Naprosto souhlasím s hlásáním o vlastní originalitě, i když se dotyčný či dotyčná chovají naprosto stádovitě... kéž by tohle alespoň z části přestalo.

Já nevím, co je to svoboda. Jak jednou řekl jeden moudrý člověk, svobodu nepoznáme, dokud o ni nepřijdeme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama