Divadlo, školka, narozeniny a tradiční školní hodina

6. února 2013 v 18:43

Středa 30.1.

Další z návštěv divadla. Mimo zhlédnutí překrásné hry jsem ten den dospěla k názoru, že:
  • můj oblíbenec má dokonalé tělo a perfektní hlas.
  • pokud před vás herec položí kytku se slovy: "Když kytky k tobě prostě nějak patří." a vy se začnete rozplývat nad tím, že jste od NĚJ dostala květiny a že se dokonce trefil do vašich nejmilejších barev, přijde a kytku s klidem dá své o několik desetiletí starší lásce
  • že krásní herci čekají na své (bohužel) neméně hezké manželky v baru u piva.
  • že herec hrající osla měl pro mou osobu pár skvělých úsměvů a jeho kolegové pro nás jen nechápavé pohledy. (Pro případné pochyby - v té místnosti jsem byla kromě herců vážně jenom já. I servírka zdrhla.)
  • Edith Piaf zpívala překrásný sonet, jehož překlad přesně vystihuje mou náladu v posledních dnech.
  • má spolužačka i třídní si pletou Sen noci svatojánské s Hamletem. (Bože, tohle snad ani není možné!)
  • můj druhý oblíbenec vykonávající hereckou profesi je "fakt borec prostě jakó".
  • sebou zvládnu švihnout na jakémkoli půlmetru čtverečním pokrytém ledem.
  • neumím zpívat. (Ó, jaká novinka!)
  • že jet do divadla s děckama z internátu je největší chyba. (Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy!!!)

Čtvrtek 31.1.

Vstávala jsem v 4.45, abych se dopravila do Zlína, kde jsem tradičně díky sněhu nestihla přípoj a já se tak s velkou radostí vydala přepadnout obchodní centrum. Po necelých dvou hodinách jsem nasedla do druhého autobuse, kde se se mnou začal bavit řidič. Nečekaně začal pomlouval mé učitele. Pak jsem ve škole přebrala vysvědčení a zdrhla jsem zpátky domů.



Pátek 1.2.

Svou milovanou postýlku jsem opustila opět ve 4.45, a to z jednoho prostého důvodu - vracela jsem se DO ŠKOLKY! Maminka mi brzo ráno zabalila svačinku s pitíčkem, já jsem si ji dala do tašky, přibalila jsem si i papučky a šla jsem k tetě. S tou jsme se dopravily až do místa, kde pracuje jako učitelka v mateřské školce.

Už při příchodu do oné budovy jsem za sklem uviděla malou přenádhernou drobounkou holčičku, která nám mávala jak o život. Jmenovala se Eliška a společně s Loty (Šarlota se mi nelíbí, ale uznejte, že Loty je hezké), která přišla s námi, nám dělala ranní doprovod.

První jsme kreslily a obkreslovaly šablony. Pak jsem zjistila, že část Kofoly, kterou mi mamka přibalila ("Po Kofole budeš hyperaktivní, dítě moje!"), se nějakým záhadným způsobem vylila na mou nejmilovanější světle béžovou tašku s fotkou obrazu Elizabeth von Witlsbach. Naštěstí jsem tu Kofolu vyprala, čemuž nemůžu uvěřit ještě ted', a zdrhla jsem zpátky za holkama.

Eliška mi zatím uvařila čaj a já se musela přemáhat k takové té divné chvíli, kdy před vás dítě postaví hrnek s imaginárním obsahem a vy musíte dělat, že čaj pijete a že je velice dobrý. Pak přišla Majda. Další úžasná holčička, spolu s Eliškou můj velký miláček, která mi namalovala moc hezké obrázky.

Pak se dostavila ještě Eliška číslo 2 a Adam s Jirkou, kteří mě jakožto holku hrdě přehlíželi a brali za úhlavního nepřítele. Radši se odebrali stavět hrad z kusů molitanů a já jsem běhala mezi Eliškou a její kuchyní, Loty a jejím domečkem a druhou Eliškou a jejím kreslením.

Asi po dvou hodinách jsem sebou vyčerpaně švihla na židli a nastala svačina, při které jsme se s tetou dozvěděli, že Jirku z toho kakaa bolí kyčelní klouby. Můj smích statečně bojoval s vánočkou, kterou jsem právě přikusovala a Jirka se raněn mou reakcí stáhl do ústraní.

Chvíli jsme si povídali a pak jsem byla donucena přečíst pohádku Hrnečku, vař! Majda mi ještě zvládla asi po desáté předělat účes a pak jsme si s Eliškou sedly ke stolku. Jenže všichni svěřenci se vrhli ke stejnému stolu, a když jsem se následně s Eliškou a Majdou přestěhovala k vedlejšímu, konalo se velké stěhování za mnou. Co mě však překvapilo bylo to, že si k tomu stolu jakoby náhodou přesedl i Jirka.

U obědu jsem se dozvěděla, že ho, chudáčka malého, ke kyčelním kloubům rozbolela i záda. Snažila jsem se nevybuchnout smíchy i tehdy, když mu teta řekla, že ho zaveze k doktorovi, a on jen máchl rukou: "To je dobré." Rozloučila jsem se a vrátila se domů.

Večer bráška oslavoval osmnácté narozeniny a pozval své kamarády. Každý z nich si donesl hudební nástroj, na který hraje, a sotva vešli, vrhli se na klavír. Začali hrát Boba a Bobka a já jsem se vzdálila ke svým novým puzzlím s obrázkem té stavby, jejíž název nedokážu napsat.

Pánové u nás zůstali až do půlnoci. Během té doby mi hlavně Tadeáš "náhodou" bloudil do pokoje a já jsem byla ráda, že si můžu s mým bývalým spolužákem popovídat. Pak se Tad zděsil fotky, na které ho zezadu škrtím a kterou mám vystavenou na skříni, a zmizel zpátky za klukama.

Když jsem se později šla napít, začali kluci hrát a zpívat bráškovi: "Vojta má narozeniny, my máme přání jediný..." Bráška mě ale nenechal projít do kuchyně, ale vzal mě za ramena, začal mě jemně bouchat po ramenech a cpal mě blíž k hudebníkům. Nevím, kterému z nich to došlo, ale hned jak dohráli přání bráškovi, spustlili znova: "Katka má narozeniny..." Ano, jsme od sebe o den. Následně všichni povstali a popřáli mi, což mě vyděsilo ještě víc a znovu jsem zdrhla.

Po půlnoci mě pak probudily hlasy za mými dveřmi. "My se chceme jen rozloučit s Kačí." "Ale kluci, ona už spí." "Už? No tak my teda jdem..." Já tomu doted' nemůžu uvěřit.



Sobota 2.2.

Mé a bráškovy narozeniny byly oficiálně slaveny. Dostala jsem dort ve tvaru cylindru s původně příšernou červenou mašlí, kterou mi má estetická duše poradila vyměnit za zlatou, a tak se taky stalo. Pak jsem se u krájení česneku rozbrečela a potom mi bylo nehorázně blbě, tělesně i duševně.

Nic k tomu nepřispěla tradice vodění medvěda, která vyšla zrovna na tento den. Medvědovi jsem tradičně pošlapala nohy, on mě umačkal a já mu přenechala mamku s tím, že jsem šla roznášet chlebíčky. Bohužel se v malám doprovodu medvěda naskytla i Jolana, stvoření, které z duše nenávidím. Já se snažila být na ni milá a to mi vydrželo i přesto, že si lehla na kapotu auta mé setřenice a jejího přítele.

S talířem chlebíčků jsem obcházela doprovod a zastavila jsem se před klukem, který se ptal, jestli si jeden může vzít. Automaticky jsem odpověděla: "Můžete." a on se málem zhroutil z toho, že mu v jeho dvaceti letech vykám. A jak mám jako vědět, kdo jste a kolik vám je?!

Kominík se mu vysmál a začal mě rukou černou od sazí hladit po tvářích. Když Jolana uviděla, že je sna jeho černění mého obličeje klidně držím, vrhla se na mě s rtěnkou. Chytila mě tak, že jsem ji měla napůl na zádech a ještě mě zvládla škrtit, přičemž jsem jí tváří uhýbala. Cítila jsem se bezmocně jako snad ještě nikdy a když mi rtěnku škubnutím strhla z tváří na rty a následně na zuby, dupla jsem jí na nohu a zdrhla co nejdál od té krávy, která skvěle maskuje rohy i kopyta.

Mezitím přišel děda a začal se ptát, která z děvčat ještě nic nepila. Nemohla jsem se nesmát, protože obě přítomná děvčata vypila podle čichu nejmíň celý sud slivovice. Radši jsem se vrátila domů.

Tam jsem zjistila, že se má veledůležitá část rodiny nacpala k hlavnímu stolu a já jsem se tak s radostí vplížila k zastrčenému stolku, sestřenici a jejímu klukovi. Ona má milovaná část rodiny brzy odjela a já jsem si tak užila alespoň část svých narozenin podle mého gusta. Abych nezapomněla, dostala jsem cylindr.


Neděle 3.2.

"Čo ste robila cez prázdniny?"
"Byla jsem ve školce."
"Vy ste si hrala s deťmi? To je tak zlaté."

Pondělí 4.2.


"S kolegou dějepisářem jsme přišli na to, že ideální věkový rozdíl mezi partnery je 17 let. Takže má ideální žena se ještě ani nenarodila."
"Narodila!"
"Moment, kolik mi je let?"
"29."
"Takže... mé ideální ženě je právě ted'... 12!"
"No, tak tu si asi do postele nevezmete..."
"Pane učiteli, vy jste pedofil?!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 7. února 2013 v 0:08 | Reagovat

Roztomilý týden! Pěkné povídání jak o školce, tak o medvědech.
A všechno nejlepší k narozeninám přeju! ;-)  :-)

2 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 7. února 2013 v 16:53 | Reagovat

Opět ses nenudila, to je dobře. Na takový ten ruch, co se týče oslav, já moc nejsem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama