Křížem krážem po Evropě

2. ledna 2013 v 22:28 |  Mozaiky myšlenek
Má několik měsíců stará slohová práce na téma Křížem krážem po Evropě.

P.S. Vážně vím, že obsah neladí s nadpisem, neobtěžujte proto své klávesnice popisem této skutečnosti. (:



Mé boty klapou po šedých kočičích hlavách do důvěrně známého vchodu zámku. Srdce mi buší jako zvon. Neuvěřitelné. Po sedmi letech jsem zase tady. Poznávám to tu, přestože se hodně věcí změnilo. Ta rozlehlá raně barokní budova už neláká svou tajemně oprýskanou omítkou k zjištění, co se nachází uvnitř, jen majetnicky září perfekcionistickou žlutou. Dříve zavřené, avšak odemčené dveře už nepodmaňují zvědavost, co se za nimi skrývá, protože jsou otevřeny. A už vůbec tu nejsem sama nebo jen v doprovodu kamarádky, ale kolem mně se točí několik desítek návštěvníků s fotoaparáty v rukou a s obrovskými batohy na zádech.

Za dobu, kdy jsem tu nebyla, jsem jako fotografka cestovala po celé Evropě. Pár měsíců v Praze, pár v Mnichově, potom v Římě, v Benátkách, v Bratislavě... Nakonec jsem se společně se svým mužem zabydlela v malém útulném bytečku na kraji Vídně, do kterého jsme časem přivedli i naše dva malé syny - Romana a Carla. A přestože jsem procestovala Evropu křížem krážem, nejradši mám tohle město a z něj zámek, na jehož malinkém nádvoří se zrovna nacházím.

Právě ted' mi Roman drtivě svírá ruku a vysílá mě i okolí nechápavé vystrašené pohledy naznačující, že netuší, proč jsem ho sem dovedla místo toho, abychom se už vrátili k mé mamce domů. Beru ho do náruče a šeptám mu, že se chvilku zdržíme na prohlídce a pak teprve pojedeme za zbytkem rodiny. V tu chvíli do mě vrazí starší muž a stěžuje si skřiplavým hlasem, že nemám úctu ke starším, natož abych uhnula.

Nemůžu se ubránit smíchu nad vzpomínkou, která mi vytonula z paměti. Tehdy jsem sem před několika lety přišla a výprava členů průměrného věku sedmdesát pět let si mě spletla s průvodkyní, načež jsem zdrhla na druhou stranu nádvoří. Když pak přišel pravý průvodce, začali breptat, že chtěli tu průvodkyni, co od nich utekla, a ne žádného chlapa. Výhrady nebyly vyslyšeny a chudák průvodce musel po čas hodiny a půl přeřvávat mrmlající skupinu s očividným nezájmem o historii.

Ten chlap si se mnou a s mou kolegyní taky užil, chudák. Nepočítaje vyslechnutí četných plánů o přemalování zámku na fialovo, o skoku jeho nadřízeného z kteréhokoli ze tři sta šedesáti čtyřech oken, o tom, jak si "vypůjčit" cylindr dotyčného ani o kritice jeho drahé, která se cpala k práci průvodkyně, ačkoliv z historie nic neuměla, pořád nám ještě zbývají přepadení na chodbách, noční prohlídky námi neustále hlasitě a nevhodně komentované a dále.

Roman při pohledu na malou šedou štěkající kuličku v náruči paní před námi pookřál a souhlasil s prohlídkou, tudíž jsem se vydala do pokladny koupit vstupenky. Dávala mi je nepříjemná pokladní - aspoň něco z dřívějších dob zůstalo stejné. S potištěným papírem v ruce jsme se pak posadili na lavečky a za mého vyprávění o zážitcích, které jsem si společně s kamarádkou Wolfy, pro Romana s tetou Janou, odnesla z tohoto místa - největší zájem u mého syna vzbudil popis noci, kdy jsme si přes sebe hodily deky, napřáhly ruce a po špičkách bot s nemalými podpatky běhaly po nádvoří - jsme čekali na začátek prohlídky.

Po několika minutách odbyla třináctá hodina a před nás předstoupil průvodce, který před lety musel snášet poznámky důchodců o tom, že by jim byla milejší žena vykonávající toto povolání. Podíval se na odhadem třicetičlennou skupinu, vykouzlil smutné oči, pak se narovnal a jistým hlasem nás vyzval k následovaní do sala terreny. Tam jsme se posadili a začalo pro jiné zdlouhavé přednášení o jakýchsi dávno mrtvých neznámých, pro mě a pro průvodce stručné seznámení s rodem, jehož přídomky by zabraly celý papír formátu A4.

Ve chvíli, kdy se náš provádějící zmínil o mém oblíbenci pocházejícím z tohoto rodu, mě Roman zatahal za ruku a tiše mi oznámil k dětem tak patřící: "Mamííí, mě to nebaví." Ve svých třinácti letech jsem na jedné z těchto židlí pronesla to samé a dodnes si pamatuju výraz onoho průvodce, který mou netaktní poznámku omylem vyslechl. Díkybohu, že ten dnes neprovází. Pracuje tu vlastně ještě? přemýšlím, zatímco se snažím zaujmout pozornost svého syna, který znuděně houpe nohama.

Stejně jako mně tehdy nudy zbavil konec výkladu v sala terreně, stalo se i ted' u mé ratolesti. Procházení zámeckých pokojů nádherně spojených enfiládou je totiž o hodně zábavnější. Zvlášt', když už jsou místnosti zrestaurované a plné nábytku z různých období dějin.Podruhé za život jsem se dostala do druhého patra. Vdobě, kdy jsem se po zámku obden toulala, totiž bylo nepřístupné a já jsem si o jeho prohlídce mohla nechat leda tak zdát, protože mě od ní dělilo neúprosné lano, zamčené dveře, zle vyhlížející kamery i mou osobu zrovna v lásce nemající kastelán.

V kapli, která za minulého režimu sloužila jako sklad knih, takže o ní prakticky skoro nikdo nevěděl až do revoluce, mě zase lapila vzpomínací nálada. Tady tu mramorovou kropenku, kterou prý neunese ani šest chlapů, jsme se vždycky úspěšně snažily s Wolfy rozhoupat. V této místnosti jsem přece chtěla mít svatbu, jenže od tohoto přání jsem bohužel musela upustit.

A už jsme ve sklepení, tu přece prohlídka končívala. "Tento zámek nikdy neměl mučírnu." Kolik z těch lidí okolo asi tuší, že tady provádí tři průvodci, z nichž si každý výklad trošku přizpůsobil a poupravil a toto je právě jeden z detailů, kde se rozchází? Moment, provází tu ještě ti dva, nebo už je nahradil někdo jiný?

Konec prohlídky. Stoupáme po schodech ze sklepů a jednotlivě se loučíme s průvodcem, který se vduchu modlí, aby se všichni lidé stojící na nádvoří rozhodli zajít na výstavu a ne na prohlídku a on tak mohl v klidu zdrhnout domů o hodinu a půl dříve, nebo aby se jejich počet alespoň zmenšil o polovinu. Zaujmout menší skupinu lidí je vždy lehčí, než přednášet mnoha lidem.

Roman se s provádějícím loučí usměvavým: "Ahoj, pane. Teda na shledanou." Průvodce se konečně usmál, já jsem si svůj mužský doprovod pro jistotu přitáhla blíže k boku a chytla ho za ruku, aby ho náhodou nenapadly další podobné věty, a průvodce se mi zadíval do očí. "Nebyla jste tu už někdy?"

"Byla," popravdě odpovídám a těší mě, že si pamatuje osobu, sníž se několikrát bavil nejen o historii a této nádherné budově. "Jsem rád, že sem někdo zajde i podruhé," pokračuje a já počítám, kolik set dní jsem tady asi prožila a na kolika prohlídkách mě prováděl s mile podotkl, že zdejší historii přece musím znát lépe než on.

Loučím se. Št'astná či zklamaná z tohoto setkání? Sama nevím. Odcházím. Možná na rok, možná na několik, možná navždy. Nerada opouštím zdejší mi tak milé prostředí. Takže pozítří zase do Vídně a pak další shon. Vstávání, práce, děti, spánek a zase vstávání…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Chii Chii | Web | 2. ledna 2013 v 23:30 | Reagovat

1) Teta Jana! :D Okamžitě jsem si samu sebe představila jako Patty a Selmu ze Simpsonů. Bááá! :D
2) Proč... proč píšeš najednou smajlíky obráceně?

2 Bony Bony | 3. ledna 2013 v 7:08 | Reagovat

[1]:

Tak co potom mám tomu nebohému stvoření říct? Že jsi osoba pěstující si v zámeckém příkopu imaginární marijánku? :D

Smajlíky opačně píšu ze své náklonosti k levákům. ( Zdůrazňuji množné číslo. )To jsou totiž levácké smajlíky! :D

3 Chii Chii | Web | 3. ledna 2013 v 9:52 | Reagovat

[2]: Už jsem se lekla, že ses přidala k těm lidem, co si z toho udělali módu, která jim dlouho nevydržela. :D Aspoň, že tak. Já mám ráda jen... některé leváky. :D

Přesně to jsi mu měla říct! Pokud se dožiju tvých dětí, taky budu jejich kmotřička, žejo, ale teta..! :D :D
Anebo ne, radši teta, kmotra zní moc staře... O_O To jsou plány do budoucna. :D

4 Bony Bony | 3. ledna 2013 v 12:40 | Reagovat

[3]:
Co máš proti oslovení "Kmotřičko!", mi se líbí! :D

A celkem by mě zajímalo, které z leváků máš ráda a které ne. :D

5 Chii Chii | Web | 3. ledna 2013 v 16:31 | Reagovat

[4]: To by byl soukromý rozhovor. :D Přece nechceš, aby si o mně tví čtenáři něco ošklivého pomysleli. Jako by nestačilo, že to o mně čtou. :D :D

Holt se musíme sejít, nemáme na výběr. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama