"Čardáš, ty vole!"

21. ledna 2013 v 17:28 |  Zápisky deníkovské
"Kačí, pojd', jdem tančit."
"Zapomeň."
"Proč?"
"Neumím to."
"Tě to naučím."
(následoval únos mé drahé osoby)
"Ty, Kači, a co je to vůbec za tanec?"
"Čardáš, ty vole!"
"Kačí, ale to já neumím!"

V podobném stylu se nesl celý sobotní večer, který jsem nedobrovolně trávila na plese. Zmíním ještě komentáře na mou krátkou sukni od vyšší věkové kategorie či opilého přítele mé známé, který chtěl zbít mou několikačlennou převážně šestnáctiletou společnost přesně do chvíle, než při bližším kroku zjistil, že ačkoli on sám má dvacet sedm let, ta děcka oproti němu jsou o hlavu vyšší.


Taky jsem se po dlouhé době setkala se svým bývalým spolužákem, který si sedl vedle mě a začal naříkat, kolik přibral, co berou v chemii, jak ho naše "dějepisářka" nic nenaučila a at' za ním přestoupím, že u něj na škole je fajn. Vážně nezapomenutelný večer.

...

Od pátku vlastním Aspergerův syndrom a ještě mi nikdo ani nepopřál, tse! Jako bonus reakce z blízkého okolí:

"Já chci takýýý!"

Jak milé.

...


Poslední dobou je vše, co mě obklopuje, úchylné. Alespoň to tak automaticky komentuju. Ale to, co doopravdy je úchylné, se mi jeví jako milé.

"Nechtěla byste mě?"
"Já? Vás? Klidně! Ale co by tomu řekla vaše žena?"
"Však ta o tom nemusí vědět!"
"A vaše děti?"
"Ty taky né."
"A kolik je jim vůbec?"
"Syn má dvacet devět. Ten je na vás starý. A dcera.."
"Starý? To má většina mých oblíbených herců!"
"Tak aspoň budueme rodina."

Samozřejmě následovala omluva a konstatování, že to nemyslel vážně, vy úchylové!

...

Včera jsem se opět vracela na internát. Ve Z. k nám přišel revizor a vyžádal si mou jízdenku a průkazku. Zatímco na něj mluvil řidič, upřeně se na mě díval, vraštil obočí, otáčel průkazku z obou stran a pak se nevěřícně otázal: "Jste to vy?" V tu chvíli jsme oba dostali několikaminutový záchvat smíchu a on pak radši předstíral, že se věnuje řidiči.

"Vy jedete ještě daleko, vždyt' zůstanete někde zapadlí."
"Tož co, mám tady čtyři kočky, takže mi to nevadí."

...

Chybí mi divadlo.

...

Kreslit zátiší, když stojíte na jedné noze, je zábavné, ale poněkud složité. Učitel mi dal před týdnem pěstí do břicha. Omylem. Dneska prohlásil, že není mimozemšt'an. Nevěřím mu.

Naše skvělá němčinářka mě ráno vyvolala, jen aby viděla triko, co jsem měla na sobě. Je tmavěmodré, s fotkou zámku, heslem McPohoda a nedám jí ho!

Náš dvaapadesátiletý tělocvikář dokáže skvěle parodovat Labutí jezero, Princeznu se zlatou hvězdou i nás, náctileté.

Máme fajn třídní, radí nám při testech.

Dějepisář se mi dneska svalil na lavici s dotazem, co jsem se učila, protože se mu nechtělo vymýšlet otázky do testu. Když jsem odpověděla to nejprimitivnější, o čemž jsem přesvědčena, že musí znát celá třída, poslal mě do jistých neslušných míst, ale vůbec ne tak hezky, jako to popisuju. Pak odešel, po pár krocích se vrátil a omluvným tónem pronesl: "Tak já ti tam teda ten vznik Říma dám." Uraženě jsem otočila hlavu. Možná mu někdy odpustím.

Pá! (:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 21. ledna 2013 v 20:26 | Reagovat

Toho tělocvikáře bych vážně chtěla vidět :-D Článkem jsi mi připomněla němčinu:
"Kde máte ten pracovní list?"
"Berlín zůstal doma."
A jen tak mimochodem, 18.května budeme vystupovat v Kroměříži :-)

2 pavel pavel | Web | 23. ledna 2013 v 16:57 | Reagovat

Kdo taky dovede čardáš? :-D

3 pavel pavel | Web | 23. ledna 2013 v 19:15 | Reagovat

Já jsem nikdy nepsal že umím čardáš. Tím že jsem tady napsal "Kdo taky dovede čardáš?" podle mne znamená, že většina lidí to neumí. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama