Kouzelný valčík a úplatek v podobě Josefíny

20. prosince 2012 v 20:54 |  Zápisky deníkovské
Minulá středa.
Další z dnů, kdy jsem vstávala v 5 hodin ráno a vydala jsem se na hodinu a půl dlouhou cestu do školy. Z domu jsem vyběhla s hlasitým: "Sněžíííííí!" a s tímto pokřikem jsem se vydala vstříc zastávce, z které jsem byla po chvíli autobusem odvezena do Zlína.
Prvně se stalo, že jsem nestihla přípoj, a tak jsem dvě hodiny radostně poskakovala po nádraží, pak po Čepkově a nakonec jsem se vydala na čaj, který nebyl ani trošku dobrý. Se spožděním jsem se potom dostavila do školy a užívala si příjemně krátké vyučování i vzpomínky na smutného řidiče, který se mi omlouval, že nestihnu vyučování. A já přitom byla tak št'asná!

Následný pátek.
Vyloženě černý pátek, ve kterém se mi povedlo (ne)chtěně urazit učitele výtvarky. Díky tomu jsem se dozvěděla, že kreslím skoro dobře, což znamená tři až čtyři. Překvapivě nám učitel tyto známky nezapsal a mé zátiší pyšně leží na komodě v mém pokoji a připomíná mi chvíli, kdy jsem se marně třikrát dovolávala uraženého kantora a on pak přesně tolikrát žádal, abych výkres překreslila stylem "Je to malé." - "Ted' to máš zas moc velké." - " No, ta první verze byla asi nejlepší."
Nenávidím kresbu na malířských stojanech. A slibuju, že pokud mi příště někdy někdo zadá nakreslit lineární zátiší, nakreslím něco jiného, abych pak mohla mít také za jedna. ( Vůbec nenarážím na svou spolužačku, která se řídila tímto heslem a byla vychvalována do nebes . )
...
Večer jsme pak s bráškou vyrazili vlakem ( ano, za ručičku mě vedl dovnitř i ven ) do zámku na ples. Po chodbě se povalující princezny v bílých šatech vlivem alkoholu neschopné chodit rovně i jakkoli pravidelně ve mně probudily touhu hrát si na upřímnost, a stalo se. Do obličeje jsem jim pak oznamovala, že takové děvky tam nemají co pohledávat, natož se tvářit, jako by jim celý zámek patřil.
Brášku jsem tímto netušeně zlanařila a když jsem pak před jeho "vyvolenou" pronesla, že je blbá, hnusná a namyšlená, přitakal mi a zároveň jsme společně ve stejné chvíli přidali dodatek: "Vražedná kombinace!" a se smíchem jsme odešli dále. Abych nezapomněla, mé osobní kouzlo ( muhahahaaaah! ) mi i mé drahé společnosti přihrálo vstup zdarma.
Před půlnocí se pak ze všech reproduktorů několikrát ozval nepříjemný hlas nabádající nás, at' neprodleně opustíme zámek nouzovými východy, protože byl z neznámého důvodu vyhlášen poplach. Takže zatímco bráška se vydal pro můj kabát a jeho bundu, já jsem si na chodbě užívala panikaření. Nutno podotknout, že dokud byli všichni v klidu, hysterčila jsem samotná, ale o to s větším úsilím. Když pak kolem mě začali probíhávat nestřízliví lidíé včetně T.O. a ochranky, natolik mě to uklidnilo, že jsem se začala smát na celé kolo.
S bráškou jsme vyšli ze zámku a po chvilce jsme se do něj jako jedni z mála vrátili. Brášku si pak odchytli mnou nenáviděné bývalé skorospolužačky Adéla a Helena a já jsem se marně snažila dát jím najevo, že po jeho boku se někdo nachází.
Mrzelo mě to, ale bráška nezklamal. Když zazněly první tóny valčíku Na krásném modrém Dunaji, uprostřed věty se otočil, popadl mě a odtančili jsme do středu sálu. Tam už jsem vnímala jen hudbu, pomlácené nohy od princezen, které pohyb v šatech s okružemi evidentně nezvládaly, vlastní kroky a nenávistivé pohledy ze strany Adély a Heleny.
Když mě ani po chvíli sourozenec nepustil z náruče, vzdaly marné čekání a pustily se do tance společně. Vzhledem k tomu, že jim to absolutně nešlo, skvěle jsem se bavila. Bohužel to byla asi ona příčina, kvůli které s tancem skončily, a nenávistivě pozorovaly mé kroky s nadějí, že udělám chybu. A díky nim vím, že jsem tančila dobře, jinak by mi přece jejich smích probodl uši.
A aby mých škodolibých vzpomínek nebylo málo, musím připomenout, že když na začátku Adéla s Helenou tančily Gangnam style, mlátil se přítomný T.O. do hlavy nejen nad hudbou, ale i nad jejich podání tohoto tance. Zvlášt mě zaujala ním vyřčená věta: "Vždyt' ona na té prdeli nic nemá!" na právě skákající Adélku i odvážný číšník, který hned, co zaslechl bědování nad tancem, dal ruce před sebe a předstíral jízdu na koni, načež musel uhýbat dobře mířené facce.
Sobota.
Podstoupila jsem největší obět' mého života a sama tomu dodnes nemůžu uvěřit. Po prosbě průvodčího, at' jdu prosím do vedlejšího vagónu, jsem zmlátila zelené tlačítko na tolik, že se otevřely dveře vlaku a já, antivlakový člověk mající z tohoto dopravního prostředku nelehkou fóbii, jsem vešla dovnitř. Tam jsem objevila Ondru, který s konstatováním, že nestihl vlézt pod sedačku, když mě uviděl, přišel o své místo, které mi galantně nabídl.
Po zdárném vystoupení jsme se vydali na hřbitov, kde mi zase lítostivě oznámil, že s sebou nemá žádnou dýku, tak jsme se přemístili do zámku a pak do cukrárny, kde Ondra získal malý úplatek v podobě andílka Josefíny. A nemyslete si, že je tak pojmenovaný podle první manželky Napoleona Bonaparta Josefíny či podle jednoho z mých nejmilejších herců, Josefa K. Vůbec, ale vůbec to není pravda! ( Ale tož, Kačí! )
Čtrtek.
Kdyby jste někdo nevěděli, kde dnes v noci od 23 do 6 hodin přespat, neváhejte a přijd'te mě navštívit, samozřejmě po střeše. Mé spolubydlící zdrhly domů a já tak - pokud se nedostavíte - budu nucena spát sama, jen s plyšovou pandou.
Což mi připomíná návrat ze školy, kdy jsem se vrhla pomazlit s obřím medvědem, který je jindy pečlivě střežen majitelkou Gabčou. Kdykoli, když je Gabča pryč, chodí se s ním obejmout polovina internátu. A v lednu zas budeme muset jen závistivě chodit okolo, ach jo. Já chci taky dostat od svého kluka obřího plyšáka! Ale to by musel být nejprve nějaký ten kluk, pak teprve plyšák.
Zbožňuju povídky Oscara Wildea, tmu, sušené brusinky, písničky, puzzle, Baladu pro banditu a postel, a toho jsem si dneska pěkně užívala. Tak pá. (:
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 20. prosince 2012 v 22:11 | Reagovat

Vidím, že se opravdu nenudíš :-) Také jsem byla nadšená ze sněhu.

2 Veronika Veronika | Web | 24. prosince 2012 v 23:24 | Reagovat

Výtvarka musela být, jak koukám opravdu vražerdná. Mě by asi také obrovitánky rozčílilo, kdybych musela stále něco nesmyslně přemalovávat.
Koukám, že Gangnam style stále vede, u nás ve škole se také stále tančí. Možná, že ho za hcvíli bu umět i já :-D
Přijde mi, že Gangnam je nesmrtelný, když si vzpomenu na takovou Takatu.. ta už je dávno pryč ale Gangnam zůstává :D

Jináč ti jdu tedy hlavně popřát krásné a veselé prožití svátků a šťastný nový rok, plný radosti. Sežeň si nějakého toho chlapce, aby ti měl kdo přinést toho mega plyšáka :-)
Vše nejlepší do nového roku 2013 :-)

3 Vendy Vendy | Web | 25. prosince 2012 v 14:18 | Reagovat

Máš pozoruhodné zážitky! Opilé princezny mě pobavily, romantiku si představuji jinak. Tohle holt byla realita jak se patří... :-D
Hezké svátky ti vinšuju a hlavně pohodu a dobrou náladu... 8-)

4 Carl Levers Carl Levers | 25. prosince 2012 v 20:13 | Reagovat

Jakožto člověk neurozeného původu jsem princezny nikdy moc nemusel a zvláště ne ty opilé... nedej bože, když se s nimi opije i drak smutkem z toho, že se už dlouho neobjevil žádný princ :-D

Zato čas strávený ve Zlíně ti můžeme všichni asi jen tiše závidět...

P.S.: Můžu se zeptat, jak jsi se dostala k psaní smajlíků "naopak"? :-D Většina lidí je píše ":)", zatímco ty "(:"... vždycky mám pocit, že se tví smajlíci mračí... :-D

S pozdravem
Carl Levers

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama