Jarmark zaměněn za cukrárnu, písničková spoušt' a zítřejší anděl

3. prosince 2012 v 19:14 |  Zápisky deníkovské
Bylo to asi před týdnem, kdy jsme se z holkama vracely odpoledne zpátky do školy. Šly jsme a bavily se, když v tom Mart'a v klukovi čekajícím na mostě poznala svého brášku. Setkali se neplánově po roční přestávce, tak jsme je nechtěly rušit a čekaly jsme na Mart'u pár kroků dále. Ta naše debata s neznámým modrookým černovlasým sympat'ákem za to vážně stála.

............

V sobotu jsem se s Wolfy vypravily na vánoční trhy. Jenže Wolfy se dostavila až vlakem a já jsem na ni čekala půl hodiny na nádraží. V tu dobu ke mě přišel kamarád Kuba, kterého jsem dlouho neviděla. Půlhodina zdrhla, Kuba mě opustil a Wolfy se dostavila.


Společně jsme pak několikrát obešly náměstí, počkaly na rozsvícení stromku a zabraly naše místa v cukrárně. Jako skoro vždy nám padly za obět' čaje a po nich jsme šly do zámku. Jenže tam strašil jakýsi chlap, takže zatímco Wolfy před ním zařvala, že zdrháme, já jsem se snažila znenápadnit nás alespoň vytáhnutím fot'áku a následným pořizováním fotek.

Doma jsem pak v programu našla, že bude vysíláno divadelní představení s mým nejoblíbenějším hercem ( těch mám asi deset ), takže jsem se večer chopila ovladače, seřvala brášku za nadměrnou hlasitost videí, na které se zrovna díval, a zalehla do křesla.

Bylo to hezké, ale únava mi nedovolila vidět záznam celý, takže jsem se přenesla do postele a usnula jsem. Svedu to na to, že můj oblíbenec už nebyl zabírán tolikrát, jako na začátku inscenace.


............

Tak tady vidíte, jak tragicky dopadá, když po mě někdo chce, at' napíšu článek. Nechce se mi, což je na něm přímo ukázkově vidět. Nejsem vyspaná, protože když chci do postele, musím se dožadovat vlastního psa, aby mě tam pustil. Doma si můj pobyt na internátu vzali po svém -je volná postel, nastěhujeme tam psa! Tak se nedivte, že když v neděli odjíždím z domu, dávám na svou milovanou postýlku ceduli s nápisem RESERVÉ.

A taky mám v hlavě hroznou písničkovou spoušt'. A to vůbec není všechno.

Já jsem tak zamilovaný. Já jsem tak nešt'astná!

Z prince se stal mladý král. Proč málo se smál jen já znám.

Že nejlepší škola je ta se značkou život.

Zabili zabili chlapa z Koločavy.

Učím se ten monolog a náhle se mi zdá, že ta smutná Julie jsem právě ted' já.

But I set fire to the rain. Watched it pour as I touched your face. Well, it burned while I cried. Cause I heard it screaming out your name, your name

Když ráno vstanu tak políbím svoji milovanou ženu. Snídani do postele dám jí a růži z lásky k tomu. Ještě umeju nádobí z večeře a vydrhnu vanu. Svačinu udělám si do práce a odcházím z domu. Mám skvělou ženu!

Dori me! Interimo adapare dori me. Ameno ameno latire latiremo. Dori me!

Pá!
P.S.
Zítra ze mě bude anděl. Teda ne že bych jím nebyla celoročně, ale zítra to už musí každému dojít, když budu celá v bílém a v doprovodu čerta.

P.P.S.
Josef je hezké jméno. A nejen jméno!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 3. prosince 2012 v 19:59 | Reagovat

Děkuji, že mě chápeš. ;-) Koukám, že taky lámeš psaní článků přes koleno ... nebo to alespoň tvrdíš, ale upřímně se mi nezdá, že by to bylo nějak poznat. ;-)

To s tím psem mě opravdu pobavilo. :-D Ber to tak, že ti ji aspoň někdo zahřívá. :-D

2 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 3. prosince 2012 v 20:45 | Reagovat

Ha, poslední je Era - Ameno, že?

3 Vendy Vendy | Web | 7. prosince 2012 v 19:20 | Reagovat

Bylas anděl?
A neunesl tě čert? ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama