Prosinec 2012

Kouzelný valčík a úplatek v podobě Josefíny

20. prosince 2012 v 20:54 Zápisky deníkovské
Minulá středa.
Další z dnů, kdy jsem vstávala v 5 hodin ráno a vydala jsem se na hodinu a půl dlouhou cestu do školy. Z domu jsem vyběhla s hlasitým: "Sněžíííííí!" a s tímto pokřikem jsem se vydala vstříc zastávce, z které jsem byla po chvíli autobusem odvezena do Zlína.
Prvně se stalo, že jsem nestihla přípoj, a tak jsem dvě hodiny radostně poskakovala po nádraží, pak po Čepkově a nakonec jsem se vydala na čaj, který nebyl ani trošku dobrý. Se spožděním jsem se potom dostavila do školy a užívala si příjemně krátké vyučování i vzpomínky na smutného řidiče, který se mi omlouval, že nestihnu vyučování. A já přitom byla tak št'asná!

Žlutá barva jako sluníčko

12. prosince 2012 v 16:16 Slyšeno a zachyceno

Dějepis.
uč.: "To máš vědět, ted' jsme o dvě sta devadesát let dál."
B.: "Já jsem chyběla."
uč.: "Dvě sta devadesát let?!"

...Dany vyjímečně nevrazí do pokoje...
Gabča: "Ty klepeš?"
Dany: "Jó, taky se divím!"

Blogové letadlo od Wolfy

10. prosince 2012 v 15:45 Zápisky deníkovské
Tak po dlouhé době článek pro Wolfy, která mě připojila do projektu blogového letadla. Tady jsou otázky, které jsem si od ní vysloužila.



V jaké situaci bys využil/a neviditelnosti?
Jasné jak facka! Divadlo... plný sál... množství úžasných hlášek... a samozřejmě herci! V jejich přítomnosti by se neviditelnost mé maličkosti přece hodila vždycky. Taktéž na zámku. Ten infarkt ( u mě ) či následný otřes mozku ( u Wolfy ), když se společně po špičkách krademe na nádvoří a najednou uslyšíme něčí kroky či hlas, bych vám vážně nepřála.

Volejte věštce!

9. prosince 2012 v 21:36 Zápisky deníkovské
7. prosince

Po namáhavém vstávání v 6.30 jsem se na zákeřné ledovici vydala do školy. Cesta proběhla celkem v klidu, až na to, že mi několikrát podklouzly boty. Přesto se mi ale pokaždé podařilo nějak dovyvážit rovnováhu a já jsem se tak nemusela plácat na zemi.

Nastala první a jediná dnešní vyučovací hodina, výtvarně-grafická příprava. Po nějaké chvíli se za námi do ateliéru dostavil učitel, mile nás přivítal ( "Dobré ráno, ksichtíci!" ) a oznámil nám, že má špatnou náladu, takže si nakreslíme zátiší, aby se zasmál. Jako tradičně jsme protestovali a on na nás vyjímečně bral zřetel.

Sbalený uzlíček a následný útěk z domu

5. prosince 2012 v 16:59 Slyšeno a zachyceno
Včera jsem si pořídila speciální velký sešit na hlášky. A aby Vám to nebylo líto jakože by stejně nebylo -, pár jich sem hodlám dát.

já: "Ty jsi zlá!"
Mart'a: "Definuj mi slovo zlý."
já: "Ty!"

učitelka:
"Když číslo vynásobím jedničkou, zůstane stejné. Je to vlastně jen taková kosmetická úprava."
"Zbyla nám nula a nějaké ty drobné."

T:
"Maminka na mě jen jednou vztáhla ruku, a to jsem si sbalila uzlíček a šla do světa. Vlastně k babičce."

Jarmark zaměněn za cukrárnu, písničková spoušt' a zítřejší anděl

3. prosince 2012 v 19:14 Zápisky deníkovské
Bylo to asi před týdnem, kdy jsme se z holkama vracely odpoledne zpátky do školy. Šly jsme a bavily se, když v tom Mart'a v klukovi čekajícím na mostě poznala svého brášku. Setkali se neplánově po roční přestávce, tak jsme je nechtěly rušit a čekaly jsme na Mart'u pár kroků dále. Ta naše debata s neznámým modrookým černovlasým sympat'ákem za to vážně stála.

............

V sobotu jsem se s Wolfy vypravily na vánoční trhy. Jenže Wolfy se dostavila až vlakem a já jsem na ni čekala půl hodiny na nádraží. V tu dobu ke mě přišel kamarád Kuba, kterého jsem dlouho neviděla. Půlhodina zdrhla, Kuba mě opustil a Wolfy se dostavila.