Jak jsem byla imatrikulována

15. listopadu 2012 v 18:41 |  Zápisky deníkovské
Dnešním dnem mi prvně přišlo, že se naše třída semkla. Ale mrzí mě, že strachem. Měli jsme totiž imatrikulaci. Už včera se nám do hodiny vřítil učitel a připomněl nám, at' nezapomeneme, že máme kvůli této slavnostní chvíli přehozený tělocvik na první hodinu. Zatímco jsme se zděsili ani ne tak z ranního výšlapu kopce na halu, kde cvičíme, jako spíše toho, co pak bude následovat, učitelka se nás pak snažila utěšit tím, že to je zábavné a určitě to žádný trapas nebude, a at' se na to nijak nechystáme a přijdeme jako vždycky. Učitel vzápětí dodal: "Holky, ale vemte si něco vyzívavého." Vzápětí se rozloučil slovy: "Však víte co? Ještě máme zeměpis, tak pokecáme." A odešel.


Ráno jsme se tedy naše třída kromě pár jedinců vyšplhala na halu, kde jsme hráli volejbal, basket, badminton a tenis. Já s Šárkou a Verčou jsme začínaly badmintonem. Průběžně jsem žasla nad několika věcmi.
1. Vážně nechápu, proč jsem tak nešikovná na všechny sporty světa.
2. Jaktože mi to začalo jít?
3. Proč ted' hra nejde expertkám na tento sport Verči ani Šárce?
4. Neumím nadhodit míč ( vážně nevím, jak se to jmenuje, ale míč to vážně nebude ), ale kdykoli, když na mě to malé bílé opeřené cosi padá, ho dokážu odrazit.

Pak následovala hra na třetího, tenis, házení si s míčem a nakonec nácvik na basetball. Po něm naše malá, tuším že pětičlená skupina zdrhla z tělocviku do školy. Pak po dlouhé chvíli, kdy jsme přemýšlely, jestli nás učitel může zabít před imatrikulací nebo jestli počká až po ní, dostavil zbytek mých spolužáků a společně s vysmátým, stále nás uklidňujícím tělocvikářem jsme se odebrali do přednáškového sálu na internátě.

Tam nás čekalo komando vojensky oblečených čtvrt'áků, kteří nás začali pozvbuzovat at' se nebojíme, že to nic není. A to nám minule vzkazovali, že se ztrapníme my i oni, takže to vyjde nastejno. Usadili si nás, zapli projektor a čekalo se na ředitele. Když se nedostavil, prohlásil tělocvikář decentně řečeno, at' jde do jistých míst. Celá akce začala.

Začáteční scénka byla úžasná. A konečně jsem poznala jednu věc - ti lidé, co tu stáli, patří do jedné třídy. A jsou tak parádně sehraní, jeden za druhého dokáže doříkávat věty, chovají se k sobě hezky, dokáží se skvěle odpálkovávat a přitom drží spolu. Mimoto čtvrt'áky, aniž bych o tom věděla, znám. Hlavně ty, co se cpou do šaten a před námi zabrzdí a zdvořile nás za ramena odsunují na stranu s úsměvy a s milým: "S dovolením, květinky."

Ještě mě pobavilo, když čtvrt'ačka žádala svého kolegu, jestli by ji nepustil k počítači. On se zvedl, čímž ukázal svou vyloženě dvojnásobnou výšku oproti malé spolužačce, objal ji a pronesl: "Prosím, velká An-no."

Po úvodu následovalo čtení našich jmen a jmen kmotrů, kteří si nás berou pod svou ochranu, položení nějaké záludné otázky, za jejíž správné nezodpovězení byl ustanoven trest dva dřepy, pasování poklepáním pistole na ramena, dostání průkazu vojína od svého nového kmotra a gratulace třídní a zástupce ředitele. Jako vrchol na nás čekal skvělý přípitek - cosi bílého, jehož složení jsme nemohli rozpoznat ani prozradit pod trestem dalších dvou dřepů. Čtvrt'áci nám k tomu popřáli dobrou chut' a okamžitě dodali, že kýbl je pod stolem.

Po nějaké době jsem přišla na řadu i já. Nejistě jsem si stoupla před svého kmotra, který se na vyděšenou svěřenkyni díval nádherným pohledem aneb Neboj, ty to zvládneš, a i kdyby ne, nic se neděje. Úkol jsem nezvládla, ale jsem ráda, že jsem jen nedokázala vyjmenovat čtyři prameny z okolí ( já znala jen tři ), ne jako mé spolužačky, které nevěděly třeba vyjmenovaná slova po B nebo jméno ředitele.

Vysloužila jsem si dva dřepy ( jak pak komentoval ani ne třicetiletý učitel výtvarky: "Někteří ty dřepy... I já bych je udělal líp, a to mi táhne na čtyřicet ). Můj nový ochranitel mi dal kartičku potvrzující, že jsem vojín oboru managment reklamy a umění a on je mým patronem. Učitelka mi pořála, at' se mi nestýská ( všichni za mým v minulosti plánovaným přechodem na jinou školu vidí stesk, nikdo nepříjemnou češtinářku ) a pak jsem se vydala ke stolu.

Vypila jsem to cosi bílé barvy a dospěla jsem k názoru, že v sobě mám mix vincentky a mléka, dle některých i másla. To však byl neskutečně dobrý nápoj oproti tomu, kteří dostávali kolegové z jiných oborů - těm totiž jejich patroni namíchali vincentku s kakaem. Ale i tak mě nehorázně bolí břicho a na jídlo se bojím jen podívat. Tak to by bylo všechno.

Snad jen - dostala jsem vážně skvělého kmotra. A jako mám snad se všemi lidmi mého života spojenou nějakou písničku, s ním také. Školu od Jaksi taksi. A jinak se jmenuje křestním David, no není to náhoda? Lidé tohoto jména nade mnou totiž zásadně drží ochrannou ruku, za všechny skvělé Davidy jmenuju toho, co mi pomáhal prchat od po mě se sápajícího opilce. Pá!




P.S.
Ondra včera odmítl účast na mém potencionálním pohřbu. Tak tam budeš sama, Wolfy. Ale přijd' tam aspoň se svým doprovodem, jo?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Veronika Veronika | Web | 15. listopadu 2012 v 22:14 | Reagovat

Gratuluji ti k potvrzení o vojínství!
To je stejně zajímavé, ty znáš samé Davidy, co mají zlaté srdce a já znám pouze ty Davidy padouchy.. Čím to?

Z toho, že ti nejdou sporty si nic nedělej, já u tělocviků trpím, jako kůň už od první třídy. Já bych tělocviky na školách zakázala! Ale podle mě by se to nemělo řídit, já bych zajázala všechno, co souvisí se sportem. Jsem toho názoru, že ti, co chtějí cvičit, ať si cvičí a ti, co k pohybu nemají vztah, by si vybrali jiný předmět - třeba výtvarku! Ale to zase básním o bludech, které se nikdy nepřihodí :-D

To cosi bílé bych nepozřela... obzvláště po varování, že kýbl je nadosah.. možná, že variantu s kakakem bych snesla lépe, než mléko. Co se týře smíchanin s mlékem, nemám dobré zkušenosti.. :D

Nu nic, tak se měj zatím dobře, a dobrou noc :-)

2 Vendy Vendy | Web | 16. listopadu 2012 v 17:44 | Reagovat

Sporty ti možná půjdou, třeba jim přijdeš na chuť.
Zaujal mě tvůj popis místního společenstva, zdá se, že jde o dobrou sebranku. Mají smysl pro humor a nechybí jim galantnost, to je minimálně pět bodů plus!

3 Veronika Veronika | Web | 16. listopadu 2012 v 20:09 | Reagovat

Nemáš zač :-)

Žádné strachy. Ten nebohý hoch ještě žije... :-D A ještě se vrátím k těm Davidům.. zkus hádat, jak se jmenuje :-D
Žije možná proto, že jsem teď týden nebyla ve škole a churavěla jsem doma.. a světe div se.. za tu dobu mě vztek na něj přešla.. Asi týden churavění vyléčil i můj hněv :-D ...ZÁZRAK SE STAL! :D

4 pavel pavel | E-mail | Web | 18. listopadu 2012 v 12:20 | Reagovat

O tom kmotrovství jsem něco viděl v televizi... není to současně i opatření proti šikaně?

5 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 18. listopadu 2012 v 16:11 | Reagovat

U nás na škole se nic takového nedělá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama