Čerstvě z pizzerie

12. listopadu 2012 v 18:41 |  Mozaiky myšlenek
Právě sedím v pizzerii, t'ukám do klávesnice a spokojeně ukusuju Hawai. Mladý číšník nás před chvílí rozpačitě opustil s nevyřčenou otázkou, jestli nám přece jen neměl tykat, když je o pár let starší a já si po získání hesla na WiFi stahuju čtení na večer i na zítřejší cestu domů. Hanča naproti mi ukazuje, jak komicky musí vypadat naše zrcadlení - jedna ruka ovládá klávesnici, druhá pizzu. Chudák Kofola zůstává bez zájmu na druhé straně stolu. Lidé se při pohledu na nás musí bavit... :D

Ten číšník má nádherný hlas, hrozně podobný hlasu mého oblíbeného řidiče, s kterým jednou za měsíc zdrhám na internát. Což mi připomnělo mé včerejší zděšení v autobuse - bez WiFi netuším, co máme za předměty. Tím pádem jsem byla nucena vytáhnout svůj milovaný červený notebooček.

řidič: "Mám vám zapnout WiFi?"
já: "To byste byl hodný. Děkuju."
řidič: "Tak, je to. Dejte si tam nějaké kluky."
já: "Hm, školu."
řidič: "Kluky, kvůli škole jsem to přece nezapínal!" :D


Na otázku, co chci k svátku, odpovídám: "Dětské šampaňské." Tak snad. Doufám v něj. A zbožňuju ho! Jahodové... Banánové... Broskvové... Mmm... A ano, vážně jsem Kateřina. Nebo taky Káča. Ale to jen pro učitele, kteří mě berou za ruku, otírají mi slzy a představují mi psa jejich kolegyně. :D

Což mi připomíná počátek oné slané vody u mých očí. Nebudu rukou mlátit do míče, když vím, jaké to je, nemít v nich cit. Prostě se o ně bojím. Ta doba, než jsem jimi zase mohla hýbat, byla nejhorší v mém životě. Ale to mé spolužačky nepochopí. I když já bych to předtím taky nepochopila, uznávám. Můžete si říkat, že i bez rukou se přece dá žít, ale pak to zažijete a už nikdy více na nic takového ani nepomyslíte.

Proč tu hraje písnička z pohádky Co takhle svatba, princi? Nebo z At' přiletí čáp, královno?

Z tmavé fialové barvy v mém pokoji se stala nejsvětlejší možná. Ale díkybohu, že už se dá pojmenovat jako fialová. Než jsme ji totiž zkrotily modrou, byla - fuj! - růžová.

A zítra se chystám s maminkou do kina na Dobu ledovou 4. Těším se na Sida. A Diega. :D Už se nemůžu dočkat, nehledě k tomu, že mám slíbené i přepadení divadla. Nebýt toho, že to divadlo je moje a herci taktéž, zveřejním tu i nějaká videa s nimi. Ale já jsem Harpagon.

Zbožňuju herce hrajícího Harpagona! Což je celkem problém, protože nebydlí daleko a tak se často potkáváme. Má nenápadnost v náklonnosti k jeho osobě je tak zrádně postřehnutelná. "Prosím... Běžte... Jen... Ale... Ééé... Děkuji... To je... tak... milé... Mmm..." :D Proč nemůžu zapomenout ani na tu otočku k mé osobě a ten nádherný úsměv? :D A i jako mrtvole mu to slušelo! :D

Vidím, že je čas s tímhle článkem končit. O nějaké kvalitě se nedalo mluvit ani o začátku, ale ted'... Tak pá! :D
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 12. listopadu 2012 v 19:15 | Reagovat

Hlavně že jsi se ozvala :-) Já se třeba bez wifi zcela obejdu.

2 Veronika Veronika | Web | 12. listopadu 2012 v 21:21 | Reagovat

A jééé. Záhadný mrtvý Harpagon, že je fešák? Neuvěřitelné :-D Ale jo, to je docela uvěřitelné. Náhodou je to dobrý článek, vtipný a to je dobře :-)

3 Veronika Veronika | Web | 14. listopadu 2012 v 17:01 | Reagovat

On už moc dobře ví, co si o něm myslím, ale můj názor nikdy nikoho nezajímal. Ten srp by byl docela dobrý :-D
To s ním Bonapartem jsem nemyslela nijak zle, akorát jsem viděla souvislost s tím, že se u nás každý provolává za kapitána družstva s tím, že Napoleon se provolal sám císařem..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama