Tobiášek a slaný vodopád z ukrutnosti neznámého jedince

14. října 2012 v 0:13 |  Zápisky deníkovské
Psáno 14. října

Tak předně: asi se brzo rozbrečím. Včera se mi to povedlo kvůli kozačkám, které si na sebe ženské rvou už od léta. Předevčírem se mé nervy roztíkaly kvůli prohlášení, že každý ted' touží po oblečení neonových barev a hadrech s vlajkou USA. A ted' mě ovlivňuje více faktorů.

Tak abych začala, byla jsem Wolfy v divadle. Do první poloviny bylo vše skvělé. Herci, hudba, rozhovory... Prostě mmm! Pak se rozsvítila světla a já i Wolfy jsme na displejích mobilů objevily zmeškaný hovor od stejného neznámého čísla. OzviseSMSkou jsem se tedy dožadovala majitele přístrojů, který se nás marně pokoušel zastihnout.


Po chvíli se ozval - nepředstavil se a začal žvatlat cosi o tom, že má na stole volné vstupenky do kroměřížského zámku. Něco tak naivně průhledného mě dostalo do kolen. Jasně, někdo mi chce dát zadarmo vstupenky pro mé krásné oči, čirou náhodou neví, ani jak se sám jmenuje a moje číslo vybral náhodou, přestože ho našel na webové stránce.

Ten hlas mi byl povědomý, tak jsem se otázala: "Juro?!" I když tento známý mě takhle neprovokoval, doted' mě štve, že jsem někomu za pitomce a netuším, komu. Tento telefonát s číslem, které potom zkontaktovala i Wolfy a po jeho skončení se jí udělalo zle, mi prostě náladu táhl ke dnu.

Druhou polovinu hry už jsem si tak neužila a štve mě to, protože celé to bylo dokonalé a nechápu, kde dotyčný vzal právo zkazit mi tak krásné chvíle po boku Wolfy. Na to přece nikdo nemá právo. Jako by nestačilo, že jsem se o divadle dozvěděla den dříve. Jsem sice ráda za to, že jsem tam byla, ale tím pádem jsem byla připraveno o nádherný týden plný těšení se na dnešní den.

A ted' už vážně brečím. Proč mi dotyčný zkazil tak úžasný večer? Co mi pomůže sápání se po Wolfy, polonazí herci a jejich vzájemné líbání se před našimi zraky, vodou z bazénu omyta první řada či dokonalé hlášky, když si jedna osoba usmyslí zkazit mi pár skvělých chvil a já hned pozitiva ukládám za negativa? Jakým právem si vůbec dovoluje sahat na lidi, věci a události, které miluju víc než cokoli a kohokoli jiného? A co ji vede k tomu, ničit zrovna mou náladu? Nechápu to.

Snad by ještě za zmínku stálo to, že si můj neoblíbenec několikrát rozbil ústa, když při své šikovnosti packal o schody, dlouhý plášt' i o koberec. Ale uznávám, že jeho dvojnásobné zakopnutí byl zlatý hřeb večera. Bohužel už tak značně nabouraného, že ani má škodolibost tento zcela pozitivní čin nedorovnala s těmi nehezkými, které předcházely.

Jsem na Fb. Jako jedna z mála a čekám na osobu, která zdrhla přesně vteřinu před tím, než jsem jí odeslala zprávu. Je to se mnou složité. Tohle i absence letáčku o hře, kterou jsme viděli, přispívají k mému slanému vodopádu, jako by byl charita.

Snad by ještě stál za zmínku dnešek - dopoledne jsem v lese objevila Tobiáška. Tak jsem pojmenovala jednu ze sedmi mochomůrek, kterou jsem si jako jedinou adoptovala. Ted' bydlí na okně mého pokoje, ale když jsem s ním byla v lese, vedl mě k samým bedlám. Tobiášek je prostě dokonalý jako jeho jméno. ( Mimochodem, Tobiáš je také syn jistého herce, pes Wolfy i květina mé spolubydlící. Něco na tom jménu je. )

Ještě musím přidat jednu věc, na kterou jsem neskonale hrdá. Nedávno se mi zdál sen, kdy se přede mnou zhroutil můj bývalý drahý, tentokrát v blízkosti jeho milé a jejich dítěte. Byl neskutečně zoufalý, hlavu skrýval v dlaních a smutným hlasem mi říkal, že ho mrzí, co se stalo. S "hmm" jsem pokrčila rameny a odcupitala jsem za Wolfy a ani nevíte, jak jsem za tuhle reakci pyšná.

I v tom snu mi dalo zabrat, než jsem se tak rozhodla. Ale nelitovala jsem, přestože narozdíl od jiných jsem schopna pořád uznat, že ho mám ráda. To přece nejde, ze dne na den přestat myslet na někoho, kdo byl dlouhou dobu vašim světem. Ale narozdíl od jiných, které dvě minuty po rozchodu prohlašují, že dotyčného nikdy neměly rády, jsem schopná si to přiznat a to je další věc, která mě těší.

P.S.: Proč mě tak děsí fotka mého učitele vyvěšená ulici?
P.P.S.: Wolfy, a ten sen Ti stejně nedám. Jednak nemůžu, jednak není pro malé děti.

Pá!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carl Levers Carl Levers | 14. října 2012 v 10:14 | Reagovat

Tak předně: Nebreč a usměj se, vždyť úsměv je nejlevnější způsob jak zlepšit svůj vzhled :-D

Návštěvu zlínského divadla ti skutečně závidím. Už je to velmi dlouho, co jsem tam byl naposledy. A osoba, která "zdrhla přesně vteřinu před tím, než jsi jí odeslala zprávu" se ti mými ústy omlouvá, ale po dvou dnech pochodu lesem a horami byla kolem jedenácté hodiny noční poměrně unavená ;-) Doufám, že jsi si poznačila vše, co jsi oné osobě chtěla sdělit. Ty jistě víš, jak neskutečně zvědavá ona osoba je.

S přáním vleklé kožní choroby a rakoviny tomu, kdo ti telefonoval do divadla, se loučí
Carl Levers

2 Chii - chan Chii - chan | Web | 14. října 2012 v 12:45 | Reagovat

Ma drahá kolegyně a přítelkyně, ser na telefonát a úsměv. :D Já se na to vybodla hned při té druhé polovině představení a náš (ne)oblíbenec to jenom všechno operlil. :D

Docela jsi mě tím článkem psaným stejného dne, co ses vrátila domů, překvapila. Já šla hned spát doufajíc, že se mi o tom bude zdát. A představ si, že zdálo. Všechny nejnádhernější scény.

Zase si to zopakujeme, koupíme si letáček a budeme se společně roztékat nad fotkama. No je něco hezčího? O_O

P.S.: Dokud se nepřetrhneš jako já, nemáš právo bulet! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama