Září 2012

Růže Josefína

29. září 2012 v 20:26 Mozaiky myšlenek
Dostala jsem růži. A růže je kytka a kytky já zrovna nemiluji. Ted' se tu naklání na stole vedle lampy a já ji začínám brát na vědomí. Je krásná. Rudá. A jmenuje se Josefína stejně jako první žena císaře Napoleona. A stejně jako ona se stáhne do ústraní a zemře. Asi jí píšu článek jen kvůli tomu jménu.

Sleduji ji a připadám si jako Malý princ. Jen s tím rozdílem, že on se vždycky dopátral odpovědi na položenou otázku.

Pamatuji si na chvíli, kdy jsem dostala svou první kytku. Je to pár let a byl to dárek k svátku od kluka mé sestřenice. Kdyby nic jiného, tímto gestem jsem si ho oblíbila na sto let dopředu.


Herec x sáček? Druhá možnost vede!

29. září 2012 v 11:21 Zápisky deníkovské
Svůj první článek zasvěcuji divadlu. Respektive čtvrtku 27., kdy jsme se s mamkou a s Wolfy vydaly do divadla. Tomuto příjemnému zážitku předcházelo mé neustálé asi půlhodinové panikaření, kdy jsem se marně snažila mimo jiné nalakovat si nehty fialově. Pokaždé, když jsem tento krok učinila, nedokázala jsem se pak nehýbat, takže fialové byla otisklá všude, jen ne na tam, kde jsem ji chtěla mít. Po minimálně desátém takovém výstupu jsem to vzdala a do divadla jsem šla s neskutečně škaredými nehty, což mi Wolfy pěkně mile každou chvilku připomínala.

Před divadlo jsme se dostaly o půl hodiny dříve, takže jsme si prvně bez problémů vyzvedly zamluvené vstupenky a mamka s Wolfy se vyjádřily v tom smyslu, že bychom ještě mohly zdrhnout ven. Ačkoli se mi moc nechtělo, podvolila jsem se a navrhla jsem, že bychom mohly jít okolo divadla k vitrínám, kde jsou fotky z představení. Můj návrh byl přijat a my jsme vypadly z divadla na určenou trasu.